Člověk - Smysl života - část 3 - Přednáška č. 9

24.03.2022

Zdravím vás lidičky,

já jsem Diskutér a vítám vás u přednášky č.9 projektu Poznávání podstaty. Tato přednáška je věnována 3. části tématu Smysl života v rámci tematického okruhu Člověk.

Nejdříve si zopakujme lehce ambiciózní cíl projektu, kterým je: Drobná úprava světa, aby se nám tu žilo lépe. V rámci tohoto cíle jsme, a ještě dlouho budeme v oblasti zlepšení vlastního života tím, že se jej budeme snažit mít naplněný.


Odkaz na přednášku ve formě videa na YouTube - zde


Na úvod upozorňuji, že je tato přednáška potenciálně příliš "přísná" pro část diváckého spektra. Já vnímám přírodu ve své přirozenosti, jako nelítostivou, ale férovou. Pokud budeme padat z vysoké skály, nebo pokud ve volné krajině neozbrojeni naštveme velkého medvěda, tak asi tušíme, že nedopadneme dobře. Já vlastně v dnešní přednášce také popisuji přírodní zákony, které však jako boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Rozdíl mezi pádem z výšky a nerozvážností v oblasti, o které budu dnes mluvit spočívá tedy pouze v časovém horizontu, kdy se neblahé důsledky projeví. Protože jsou ale výsledky z mého pohledu podobně drastické a nezvratné, tak v přednášce bez obalu odprezentuji svůj nejupřímnější názor. Jo, jo milosrdnou lež ode mě opravdu nečekejte. Přesto mým cílem není a nikdy nebude nikoho deptat, ale chci vám pouze nabídnou exkurzi do budoucnosti, abyste si mohli položit otázku, zda jste na správné cestě, nebo ne. Vše berte s úsměvem, a i v případě, že pro vás bude dnešní přednáška ledovou sprchou, tak si z toho nic nedělejte a pusťte si znovu přednášky o 1. a 2. části smyslu života. Věřím, že tam určitě naleznete nějakou přínosnou myšlenku.

Dnešní přednáška muže být nepříjemná pro lidičky, kteří se snaží o potomka a pro ty, kteří si jej buď vlivem zdravotních problémů, nebo vlivem preference stejného pohlaví mohou opatřit jen velmi těžko. vám říkám na rovinu - pro klidné svědomí byste měli udělat, co bude ve Vašich silách, ale když neuspějete, tak se stále můžete angažovat ve výchově, někoho jiného. O tom mluvím v přednášce č.8 - Nesmrtelnost myšlenky. No a pak může být přednáška krutá ještě pro vás, kteří nemáte moc dobrou představu o budoucnosti a dlouhodobé vztahy pro vás nejsou zajímavým tématem... Pokud jsem vás předmluvou neodradil, tak pojďme na to!

V předchozích dvou přednáškách, jsem prezentoval názor, že smysl života spočívá ve více složkách. Za nejpodstatnější složku považuji nesmrtelnost vlastního genu a za tu druhou nejpodstatnější nesmrtelnost myšlenky. Pokud se tedy rozhodneme dát na rady z těchto dvou přednášek, tak na sobě nejdříve budeme pracovat, abychom byli, co nejlákavějšími společníky pro ostatní členy společnosti a abychom si našli vhodného partnera, se kterým pak budeme mít dětičky, které budou mít maximum předpokladů k úspěchu. No a ve volných chvílích se budeme soustředit na budování nějakého odkazu, který bude natolik kvalitní, že bude úspěšně svádět boj s časem. Naplnění uvedených dvou složek zní jako pěkná fuška a také to fuška skutečně je 😊. Já si stanovil ještě jednu složku života, ke které se také alespoň občas každý z nás upíná. Tuto složka lze charakterizovat odpočinkem a určitými drobnými krůčky, které by dle názoru našeho genu ve výsledku měly vést k naplnění první a často vlastně i druhé složky smyslu života. Já osobně v této složce vidím i marnivost, která má však vzhledem k vytíženosti lidí v současné společnosti své opodstatnění. Tedy pokud tu marnivost dokážeme držet na uzdě. No, a právě této rozporuplné složce smyslu života se budeme věnovat právě dnes.

Opět budu nepoučitelný, a protože nejsem schopný být originální, tak znovu budu hledat základy pro dnešní přednášku v 1. složce smyslu života - tedy v cíli nesmrtelnosti vlastního genu a v doplňku k jeho prodloužené ruce, kterou je pud sebezáchovy. Stále dokola opakuji, že náš gen chce přežívat a chce mít maximum co nejschopnějších a ideálně i různorodých potomků. Kvůli naplnění tohoto cíle náš gen chce, abychom přežívali my sami, abychom si našli vhodné partnera, abychom se věnovali činnostem, ze kterých by občas nějaké to miminko mohlo kápnout, abychom se pak o potomky starali, abychom ideálně byli i zdraví, abychom byli atraktivní pro potenciální partnery a pro další silné a schopné lidičky, abychom měli zásoby a byli dobře zabezpečeni a abychom i odpočívali. A právě proto nás také gen nutí k neustálému sebezdokonalování se a k budování zázemí. Již jsem o těchto potřebách několikrát mluvit a asi ještě na každé téma udělám samostatnou přednášku, takže to teď nebudu podrobněji rozebírat a zkuste to tedy nyní přijmout jako určitý předpoklad, se který je věrohodný. Děkuji 😊! Aby nás náš gen motivoval k naplňování uvedených potřeb, tak využívá bič, kterým je pudu sebezáchovy. Pud sebezáchovy nás trestá úzkostí, stresem, smutkem a podobně, pokud jeho potřeby a doporučení nenaplňujeme podle jeho představ. Protože ale strach přeci jen není všemocný, tak tu ještě máme cukr, kterým nás gen odměňuje za dílčí úspěchy, které jsou dle jeho názoru dílkem do skládačky, jejíž složení znamená dosažení určité složky smyslu života. Našemu genu jde tedy převážně o vlastní nesmrtelnost, ostatní cíle jsou pro něj pak jednoznačně podružné. Zmíněným cukrem jsou v tomto případě požitky. A právě požitky jsou tou třetí složkou smyslu života, o které jsem na závěr předchozího dílu prohlásil, že je potřeba se na ní soustředit jen v rozumné míře.

Jak to tedy s těmi požitky funguje?

  1. Náš gen chce, abychom přežívali. Dobré jídlo je proto pro nás příjemným požitkem, protože doplníme tělu potřebné živiny a tím vydržíme zase déle živí. Pokud si dáme něco sladkého, tak tím získáme více energie, která by měla být běžně v přírodě vzácná. Tím, že získáme drahocennou energii bychom opět měli zvýšit vlastní šanci na přežití, a proto nás opět tělo odmění požitkem. Prostě nám to chutná.
  2. Dobré zdraví je předpokladem k dlouhému životu, proto náš gen oceňuje i úspěchy v této oblasti. Ono je zdraví zcela zásadní, takže tělo při péči o zdraví spíše využívá ten bič v podobě bolesti, pokud tělo zdravé není. V oblasti prevence se ale nejde místo i pro ty požitky. V oblasti výživy je ale bohužel často chutnější to nezdravé jídlo než to, které je zdraví prospěšné. Ale to je tím, že by například cukry v přírodě měly být velmi nedostatkové, a proto nás tělo odměňuje podstatně více za med než třeba za konzumaci kapusty 😊. Pokud ovšem například cvičíme, tak tím prospíváme vlastní kondici, a kromě bolesti se nám do těla vyplavují i endorfiny, kterými nás chce gen opět motivovat k tomu, abychom cvičili pravidelně a bylo to pro nás i příjemné.
  3. Gen touží po naší konkurenceschopnosti, protože ví, že si silný jedinec lépe poradí v obtížných situacích, a protože bude přitahovat i více dalších schopných členů společnosti. Proto se běžně porovnáváme s ostatními a můžeme být soutěživostí až posedlí. Pokud nějakým způsobem předčíme ostatní, tak jsme odměnění pocitem štěstí. Stejně tak je naplňována touha po zvyšování konkurenceschopnosti zlepšením sociálního postavení, povýšením v zaměstnání, složením nějakou zkoušky, naučením se něčeho nového, nebo i prostou pochvalou, která kupodivu ani nemusí být myšlena upřímně, abychom byli na vrcholu blaha. Kdykoliv se objeví příležitost, abychom se mohli cítit lepšími než někdo jiný, tak to našemu genu udělá velmi dobře a nás za to ocení obrovským pocitem štěstí. Sem spadá také rasizmus a třeba konkrétně propagace árijské rasy. Proč bychom se hádali s tím, kdo tvrdí, že nemusíme nic udělat pro to, abychom byli nadřazenými? Přeci bychom byli proti sobě. Co na tom, že může být taková myšlenka trojským koněm k ovládnutí našeho rozumu emocemi, že? Nicméně, abych shrnul tento bod - posilování konkurenceschopnosti je pro náš gen velmi důležité, a proto nás za pokrok v této oblasti odměňuje pocitem štěstí.
  4. Gen touží po jistotách. V našem životě se střídají lepší časy s horšími, procházíme různorodými situacemi, s věkem se mění naše potřeby, ale i fyzická kondice a ke všemu je každý okamžik našeho života spojen s určitým nebezpečím. Proto se snažíme být připravení na všemožné situace. Toto zabezpečení se snažíme dosáhnout v oblasti materiální i v oblasti nehmotné. Do oblasti materiální spadají předměty, která máme většinou doma, tedy: lékárnička, prostředky na vaření, výbavu pro dopravní prostředky, výbavu pro děti, nářadí, oblečení do různého počasí, spoustu jídla, potřeby na různé sporty i na všemožné koníčky a samozřejmě i stohy peněz, zlata a různých cenných papírů 😊. Prostě chceme mít předměty, které budeme potřebovat pro řešení všemožných situací, aby nás nic nepřekvapilo. Stejně tak se snažíme zabezpečit v nehmotné oblasti, takže se neustále vzděláváme, pomáháme druhým v naději, že nám v nouzi pomoc oplatí a také aby se pomoc druhým stala společenskou normou. Dále chceme zastávat důležité funkce ve společnostech, abychom měli moc, která nám snad pomůže v nesnázích, a ještě se obklopujeme přáteli v naději, že budou opěrnými body v obdobích nepříznivého počasí v našem životě. Také jsme posedlí bezpečím, a proto se snažíme zabezpečovat vlastní domy, jezdíme velkými auty a například si pořizujeme i zbraně. Náš gen tedy touží po připravenosti a po pocitu bezpečí. Proto každý pokrok v této oblasti ocení pocitem (byť třeba krátkodobého) štěstí. Bonusem v této oblasti je dokonce větší vnitřní klid, protože jsme dokázali zmenšit rizika, která vyplývají z nevypočitatelných situací. Takže získávání jistot je také požitkem.
  5. Odpočinek. Tělo potřebuje být ke správné funkčnosti odpočinuté a zregenerované. Stejně tak touží tělo po vyrovnaném zatížení. Proto jsme odměňování za odpočinek, ale například i za fyzickou činnost, pokud běžně pracujeme tak říkajíc hlavou. Takže i odpočinek je požitkem.
  6. A teď se dostáváme k těm hlavním požitkům:

    1. Získání partnera. Získání vhodné partnera je z pohledu našeho genu opravdové terno, protože na cestě ke splnění tohoto cíle je potřeba úspěšně zvládnout velké množství menších dílčích cílů. No, a protože je pro nás získání vhodného partnera naprosto klíčové a je to pouhý krůček od dosažení hlavního cíle genu, kterým je narození potomků, tak si již náš gen nevystačí při odměňování za tento úspěch s pouhým pocitem štěstí, ale nasazuje zde kalibr nejtěžší. A to zamilovanost a následovně lásku. Ono to má i čistě praktický důvod, protože zcela dokonalého partnera asi reálné najít není. Náš gen ale prostě chce působit i v dalších generacích a přeci jen se mu tohoto cíle dosahuje snadněji, když je u lidí vlivem zamilovanosti potlačen hlas rozumu a kritiky, díky čemuž si nevšímají drobných chybiček u svého protějšku. Smutným důsledkem je fakt, že lidé často po odeznění zamilovanosti zjistí, že se jim s partnerem najednou obtížně hledá společná řeč a že se tato bolístka s plnými dětskými pokojíčky řeší opravdu dost obtížně. To náš gen ale přeci jen nezajímá, protože ví, že co je doma, to se počítá a gen se přímo děsí toho, že pokud bychom moc vybírali, tak bychom také mohli skončit bez potomků. Takže získání partnera je pro gen klíčové, a proto tento úspěch oceňuje zamilovaností a láskou.
    2. Když už máme toho partnera, tak už je náš gen v netrpělivém očekávání kýženého potomka. Hrdina jednoho seriálu přibližně říká: "Dnes již věda nade vší pochybnosti prokázala vztah mezi sexem a těhotenstvím." A protože má náš gen evidentně stejný názor a o ty mimina mu jde až v první řadě, tak zrovna ten sex dokáže řádně ocenit. Takže ano, i sex je požitkem.
    3. Samotní potomci jsou ale poměrně ztracení, pokud se jim nedostane řádné péče, výchovy a podpory. V dnešním světě to platí opravdu v podstatné míře, protože aby se byl člověk schopný úspěšně začlenit do společnosti, tak mu nestačí pouze osobní talent, inteligence a encyklopedické znalosti, ale tak schopnost fungovat v kolektivu a ovládat společenské normy a zvyklosti. No a děti jsou právě roztomilé kvůli své bezbrannosti, a proto aby měli páku, jak nás dospěláky přinutit k předávání těch ceněných zkušeností a znalostí. Dětský úsměv je také požitkem, který nás má odzbrojit a který nám má pomoci zapomenout na nepodstatné úkoly a drobné útrapy, které jsou s péčí o děti spojené. Ještě, že ten dětský úsměv existuje dodává nám energii k vyzbrojení potomků do života. Takže i děti a jejich úsměvy jsou našimi požitky 😊.

No dobře, tak pokud požitky mají vést k naplnění smyslu života, tak v čem je problém? Proč se o tom vůbec bavíme?!

Na rovinu přiznávám, že kdyby neexistoval problém v chybném vnímání požitků, tak by pravděpodobně projekt Poznávání podstaty nikdy nevznikl, prostě by nebyl potřeba. Právě ty požitky, sobectví, manipulace a řekněme nedostatkem nadhledu byly hlavními důvody vzniku projektu Poznávání podstaty. Dnes se zaměřujeme na požitky, takže ostatní témata si necháme na jindy 😊. Již jsme si řekli, že význam požitků vidím v motivaci lidí k činnostem, které mají v konečném důsledku vést k naplnění cíle nesmrtelnosti vlastního genu, tedy k vlastním schopných potomků. Pokud člověku z historických zkušeností nějaké činnosti v naplňování tohoto cíle prospívají, tak je tělo odměňuje požitky. Pokud to tedy člověk dělá správně, tak budou jeho potomci pravděpodobně úspěšně přežívat. Problém u požitků ale spočívá v tom nenápadném slovíčku historicky. Lidé jsou asi hold inteligentnější, než bylo plánováno a rozvoj jejich společnosti je prostě podstatně rychlejší, než jaký mohl být v nejdivočejších snech toho, kdo vše plánoval. Díky rozvinuté společnosti zažívají lidé bezprecedentní (neboli doposud nevídaný) pocit bezpečí a v rozvinutých zemích je i poměrně výjimečný stav materiálního nedostatku. Když toto zkombinujeme s dělbou práce, neuvěřitelnou efektivitou (v porovnání se zvířaty) a snadnou směnou zdrojů díky obchodům prostřednictvím peněz, tak nám vyjde, že je v dnešní době možné zaměřit svůj život téměř výhradně na požitky. A to je ten zásadní problém! Myšlenkou genu v oblasti požitků je oceňování toho, co bude vést k naplnění cíle jeho nesmrtelnosti. Neuvažovalo se ale nad tím, že lidé budou natolik chytří, že si vydobijí možnost čerpání požitků s možností vyhýbaní se důsledkům, tedy potomkům. Dnešní doba bohužel umožňuje zaměření se na zaměstnání, které bude oceňováno financemi a ty mohou zabezpečovat přísun požitků a materiálních potřeb pro život. Občasná pochvala a kariérní posun pak uchlácholí ego a člověku zdá se nic moc nechybí. Jen ten čas utíká a tělo chřadne. Když to řeknu na rovinu, život se zaměřením na požitky může být často snazší. Finanční auditor by asi pochválil finanční model, lékař by ocenil, že bez dětí bude méně stresu, více času a trvalý spánek, což je fajn a osobnímu kouči by se asi líbilo, že se dá život naplánovat a v oblasti kariéry a osobního rozvoje by toho člověk měl možnost stihnout opravdu dost. No a ženy by si neprošly těhotenstvím, takže by se vyhnuli hormonálním i všelijakým jiným změnám a jejich tělo by se ve 40 letech na pohled vlastně při správné péči nemuselo moc nelišit od vzhledu dvacítek. Pokud budeme kvalitu života posuzovat, tak, že sečteme, jakou dobu jsme byli šťastní, veselí atd. a porovnáme to se smutkem, beznadějí atd., tak by požitkářský způsob života nemusí vyjít úplně špatně. Dokonce bych se nedivil, kdyby se v dohledné době dostala do módy pilulka, nebo nějaký lékařský zákrok, který by formou sterilizace umožnil vést požitkářský život bez "rizika" potomků. Prostě by se daný člověk třebas již od 20 let rozhodl, že si chce život užít, že chce dosáhnout závratné kariéry a že nechce při každých intimnostech řešit riziko nějakého otěhotnění. Věřím tomu, že tento způsob života bude získávat na popularitě. Přeci jen tento pohodlný život může být i za cenu občasných depresí pramenících z nenaplněnosti života lákavý. A deprese přeci řeší antidepresiva. To dá snad rozum, ne? Stejného výsledku můžeme také dosáhnout, pokud potomky odkládáme na někdy později. No a až jednou nadejde to ono někdy později, tak prostě již můžeme zjistit, že je naše tělo na ty malé mrňouse už staré.

Teď se na požitkářství ještě podívejme z jiných úhlů pohledu. A to pohledu bilancování nad životem, z pointy života, z pohledu věčnosti, historie a z pohledu vlastních rodičů. Ve škole jsme se učili, že lidstvo (tedy homo sapiens) je tu již minimálně desítky tisíc let, což znamená, že do současného stavu lidé a společnost dospěli vývojem skrze tisíce generací. Dlouhé věky fungoval lidský druh na koloběhu života. Vždy se narodila nějaká miminka, která rodiče, nebo tlupa vychovala a starší, nebo nemocní členové společnosti postupně umírali. Mladá generace měla závazek udržovat stávající znalosti a zvyky a čas od času i příležitost je upravit dle svého mínění. Tímto postupným vývojem se lidé vyvinuly z lovců a sběračů do současné společnosti, která z velké části obývá velkoměsta a obživu s dalšími potřebami má zprostředkovanou skrze finance, či jinou měnu. Co se ale stane s člověkem, který nemá vlastní potomky? ... Ve zkratce řečeno zestárne, ochabne a bude odkázaný na péči od mladé generace, která bude tvořena potomky jeho vrstevníků. Díky solidaritě a naspořenému kapitálu mu asi společnost ve stáří stroze nesdělí: "Milý člene společnosti, celý život ses staral jen o sebe a budoucnost jsi neřešil, tak proč od nás teď chceš pomoc?". Problémek v podobě získání zájmů někoho jiného se dá řešit drobnými úplatky, ale vážnější problém vidím v naplněnosti života. Pokud člověk nemá potomky, nenaplní cíl vlastního genu toužícího po nesmrtelnosti a může tím ukončit dráhu vlastního rodu. A ten získaný majetek se ve finále pravděpodobně ukáže jako přetěžké břemeno. Celý život člověk něco buduje a když se blíží závěr jeho života, tak by jej rád předal někomu, kdo to bude spravovat s péčí řádného hospodáře a kdo si tento majetek zaslouží. Mám důvodné podezření, že se často řešení tohoto bod podceňuje a že člověku bez potomku nedochází, jak nesmírně obtížné je někoho takového najít. Spousta lidí dokáže ronit slzy, když jim bližní na smrtelné posteli okazuje velké jmění a klade jim na srdce, aby s ním hospodařili s rozvahou. No ale když emoce vyprchají a majetek je převedený, tak už nic nebrání rychlému rozházení nabytého jmění. Každý prostě s majetkem hospodařit neumí a poutu k někomu, kdo si nás pouze vybral z dostupných možností prostě asi nebude tak silné, jako k vlastní rodině. Sice i v rodině občas může vzniknout velká nevraživost, ale výhodou rodiny je fakt, že rodičů a sourozenců máme jen omezený počet a většinou jsme si blízcí. A proto je u rodiny vždy alespoň nějaká příležitost neshody urovnat. Když to tedy shrnu život bez potomků vážně hrozí umíráním v osamělosti bez osob, kterým by na nás záleželo. Dále budeme pravděpodobně velmi obtížně hledat někoho, komu bychom předali plody naší práce. Prostě bude náročné nalézt někoho, kdo by si to zasloužil a současné byl i zodpovědný a nezamotala se mu hlava z nabytého jmění. No a tím vůbec nejsmutnějším důsledkem bude, že se staneme slepou větví našeho rodu a pokud potomky nebudou mít naši sourozenci, tak s námi vymře i celý náš rod. Z mého pohledu je takový život marný a nezodpovědný.

Pokud se život bez potomků rozšíří, tak na to společnost bude muset nějak reagovat. Variant je několik. Jednou variantou je rozšíření migrace. Další variantou je dělba lidí na ty pracující a na ty vychovávající děti. Pracující lidé bez dětí by samozřejmě byly podstatně více zdaněni. Další variantu je určité pěstování dětí v inkubátorech a jejich výchova buď v pěstounských rodinách, nebo v nějaké instituci, kde by se naučili být prospěšní a loajální společnosti. Variantou je i značné omezení požitků, a to buď zdaněním, nebo například kvótami na čerpání požitků. Díky rozšířenému sledování není zavedení kvót tak nereálné, jak se může zdá. Obdobný systém již funguje v Číně, kde se mu říká sociální kredit.

A na závěr si shrneme dnešní možná trošku přísnou přednášku Smysl života - část 3 - požitky:

Podstata požitků spočívá v oceňovat těch činnosti, které dle historických zkušeností vedou k nesmrtelnosti genu. Protože jsou požitky příjemné, tak po nich člověk touží. Díky inteligenci a dlouhodobým zkušenost se lidé naučili čerpat požitky bez toho, aby museli poctivě vykonávat ty činnosti, které vedou k nesmrtelnosti genu. Dnes je tedy možné zvolit život zaměřený na práci a na požitky. Život bez potomků tedy může být snazší, a proto je riziko, že bude získávat na oblibě. Jeho důsledkem ale bude vymírání celých rodů a depresivní stavy, kterými se nás bude snažit náš gen přesvědčit, abychom si to rozmysleli a dopřáli mu delší přežívání. V případě rozšíření života bez potomků považuji za vysoce pravděpodobné rozdělení společnosti na dělníky, kteří si pouze odkroutí to svoje a na ty kteří budou rodit a vychovávat děti. Ač jsme na každém rohu přesvědčováni o tom, že jsme neefektivní a pomalí, tak opak je pravdou. Člověk není stavěný a na neustálé vytížení a dlouhodobou práci. Aby to člověk vydržel, tak si musí doplňovat energií a musí být něco skvělého, co ho motivu pracovat do roztrhání těla. Proto jsou požitky tolik lákavé a snadno zapomínáme na to hlavní, co bychom měli v životě zvládnout. A čas letí, letí, letí a my může nejenom vlivem zdravotních komplikací klidně kolem třicítky zjistit, že už to budeme mít s potomky dost těžké. Proto, prosím, nezapomínejme, co je hlavní podstatou požitků a zda si případně jsme jistí, že chceme jít jinou cestou, než jak nám radí náš gen na základě tisíci generačních zkušeností.

Opět si ještě dovolím nezbytnou připomínku:

Upozorňuji na to, že v přednáškách nemusí být vše dokonale správně. Proto uvedené informace nikdy slepě nepřebírejte a o všem kriticky přemýšlejte.

A to je vše lidičky! Dnes to asi mohlo být trošku emočně náročnější, proto oceňuji, že jste se seznámili s celým dílem. Už teď se na vás těším u dalšího dílu pořadu, kterým bude 4. část tématu Smysl života v rámci tematického okruhu Člověk. V této přednášce se budeme zabývat rozřazováním činností do jednotlivých složek smyslu života. Možná to zní to nudně, ale ono to nemusí být vždy tak zřejmé, jak se může zdát 😊.

Pokud se vám přednáška líbila, prosím o její sdílení, o sledování kanálu Poznávání podstaty na YouTube a o sledování Facebookového a Twitterového účtu projetu. Budu rád i za vaše komentáře k videím.

Mějte se krásně

váš Diskutér