Jak myšlenky využít?

Cílem projektu je alespoň drobné zlepšení světa. Předpokládám, že se na smysluplnosti tohoto cíle shodneme. Jak ho ale dosáhnout? Přiznám se, že jsem odpověď na tuto otázku hledal opravdu velmi dlouho. A nakonec jsem našel jeden způsob, který je nenásilný a jehož potenciál je podle mě obrovský.

O co se jedná?

My lidé žijeme světě, ve kterém vnímáme převážně důsledky, které vznikly až jako způsoby naplňování různých lidských potřeb. Tím, že vnímáme téměř výhradně ty důsledky, tak z našeho vnímání světa velmi často mizí ta příčina, neboli podstata dané potřeby. Rozdíl mezi příčinou a důsledkem uvedenu na příkladu, kdy nás napadne, že budeme někam cestovat. Spousta z nás má cestování spojeno s autem, takže pravděpodobně nasedneme do auto a dorazíme do našeho cíle. Na tom není nic špatného, ale kde je v tomto příkladu ta podstata? Začněme tím, že zmíněný automobil rozhodně není podstatou našeho života, ale pouze důsledkem, který slouží k naplnění našich cílům. A v návaznosti na to dále zmíním, že podstatou příkladu není ani ta cesta, pro kterou jsme se rozhodli. Pokud jste se ještě neseznámili s mými přednáškami, tak pro vás asi bude následující informace matoucí, ale já za vidím podstatu příkladu v pudu sebezáchovy. Já vidím naprostou podstatu v nápadu cestovat na nějaké místo v otázce, proč vlastně chceme cestovat zrovna sem. Tato myšlenka totiž zcela určitě bude motivována určitou potřebou. A tato potřeba zase bude motivována pomocí s dosažením nějakého většího životního cíle. A tato řada souvislostí ve výsledku povede až ve snahu o naše přežití. Právě díky pudu sebezáchovy lidstvo přežilo až do dnešní doby. A právě na uvedeném příkladu jsem chtěl ukázat, že se v dnešním nesmírně složitém světě zaměřujeme na řešení podružných úkolů a ztrácíme ze zřetele ty strategicky významné cíle z pohledu našeho celého života. Ono to asi na první pohled působí celkem nevině. Já v tom ale spatřuji jednu z hlavních příčin nenaplněnosti lidských životů, v naší snadné manipulovatelnosti a zneužitelnosti. A to už zase tak moc nevinné není! A teď si myslím, že zbývá vyřešit otázku přínosnosti mých myšlenek. V této otázce vás žádám o kritické posouzení, o snahu o hlubší pochopení a případně i o zpětnou vazbu 🙂.

A jak má tedy projekt Poznávání podstaty docílit zlepšení světa? Představme si, že náš život a náš úhel pohledu na svět (světonázor) symbolizuje košile, kterou nosíme. A do této košile se bude formou díry promítat každá naše životních potřeba. Životních potřeb máme opravdu mnoho a jedná se například o  získávání jídla, přátel, partnera, nebo zajišťování odpočinku. A náš způsob dosahování naplnění těchto potřeb symbolizují opravy těch děr v košili. Práce například může být pomyslnou záplatou velké díry, která symbolizuje potřebu hmotného zabezpečení. Večer strávený s přáteli může být zase pomyslným zašitím menší díry, která symbolizuje potřebu po odpočinku a po blízkém vztahu s dalšími lidmi. V košili máme tedy různé díry a každá oprava je unikátní. Pokud budeme díry opravovat velmi pečlivě a pokud budeme zruční, tak budou mít tyto opravy na vzhled a funkčnost košile minimální možný dopad. Pokud ovšem opravy budeme flákat, nebo pokud si s nimi nebudeme vědět rady, tak budou košili hyzdit již velmi brzy. A protože jsme mi lidé omylní, tak někdy zvolíme nevhodný postup k naplnění určité potřeby. Tyto omyly na košili znázorňují přebytečné opravy, které se nalézají v jiných místech, než kde se vyskytuje opravovaná díra. Navíc jednou zákonitě nadejde doba, kdyby bude děr v košili spousta a kdy se bude v jednom místě soustřeďovat více děr. A to znamená, že se v těchto místech budou překrývat i různé opravy. A zcela jistě zjistíme i to, že některé díry v košili zašívat nestíháme, nebo nedokážeme, takže ty v košili zůstávají a mohou se i dále zvětšovat. Prostě v našich životech postupně dle našich možností naplňujeme ty potřeby, které se hlásí o pozornost nejvíce. Toto je naprosto běžný životní přístup a není na něm nic zcela chybného. Já si ale myslím, že si můžeme zvolit lepší přístup. A právě tento přístup je ústředním nástrojem projektu Poznávání podstaty, takže si jej představme.

Běžný přístup, který jsme si popsali výše povede k tomu, že díky postupnému řešení nastalých potřeb bude na košili spousta nevhodných nebo i zbytečných oprav. A právě zde spatřuji možnost pro zlepšení. Jak ale na to?

Začněme tím, že poznáme košili do nejdrobnějších detailů. Zjistíme si, z jakého je materiálu a jaké má tento materiál vlastnosti. Dále si nastudujeme, jak o košili správně pečovat, aby v ní vznikaly, co nejmenší díry. Na základě těchto informaci podrobně prozkoumáme košili a určíme její slabá místa, což budou oblasti s nejpravděpodobnějším výskytem děr v budoucnu. Dírou k řešení v budoucnu je například narození dětí, osamostatnění dospělých dětí, nebo náš odchod do důchodu. Dále se naučíme, co možná nejšetrnější opravy rozmanitých typů děr. A na to navážeme obstaráním si nejrůznějších prostředků, které budou velmi vhodné k opravám košile. Posháníme si tedy krejčovské nástroje, nitě i záplaty. Díky tomu, že se na košili budeme dívat, jako na celek a že vezmeme v úvahu i budoucí pravděpodobné díry, tak budou mít opravy při správném provedeni na košili podstatně menší vliv.

V reálném světě je tento postup nejdříve spojen s co nejlepším poznáním základů světa. Zprvu jde tedy o rozklíčování podstaty všemožných témat. Sem se hodí Sokratova myšlenka, kterou jsem si lehce přeformuloval, aby byla pochopitelnější "nejdříve musíme kriticky posoudit všem, co si myslíme známe, než to budeme moci tvrdit s přijatelnou jistotou". Zmíněné hledání způsobů, jak naplnit své potřeby ovšem neplatí pouze pro nás, jednotlivé lidičky. Tu samou otázku řeší od svého vzniku i celé národy, společenství národů i civilizace. Naše historie vlastně není o ničem jiném, než o způsobech naplňování cílů jednotlivců a případně určitých skupin. Prostě se vždy v historii zvolil nějaký způsob dosahování určitého cíle a tento způsob přežíval do doby, než se nevyskytl dobrý důvod, proč dosavadní způsob změnit.

Projekt Poznávání podstaty je postaven na myšlence, že již nadešel čas, abychom se podívali na celé naše životy a na celý náš svět komplexně. Lidský svět je již prostě nesmírně složitý a rozvinutý. Proto považuji za přínosné přesunout alespoň část energii z neustálého vývoje novinek a neutuchající potřeby po růstu k přezkoumání toho co už máme. Myslím si, že již můžeme díky svému rozvoji kvalitně zvážit vhodnost přístupů k dosahování jednotlivých potřeb. Určitě odhalíme, že je spousta postupů pro dnešní dobu neaktuální, že jsou určité přístupy krátkozraké a že některé přístupy ve výsledku slouží zájmům naprostých menšin. Začněme s poznáváním a definováním podstaty lidí a z definování těch nejzákladnějších a nejpřirozenějších životních cílů, díky kterým lidstvo přežilo do dnešní doby.

Když budu parafrázovat Whinstona Churchila - nabízím Vám osobní rozvoj, rozčarování a osobní odvahu. Tvořme spolu budoucnost! 

Váš Ondřej Kovanda (Diskutér), duchovní otec projektu