Člověk - Úvod - část 1 - přednáška č. 2

Zdravím Vás lidičky,

já jsem Diskutér a připravil jsem si pro Vás projekt Poznávání podstaty. Toto video je věnováno 1. části úvodu do tematického okruhu Člověk.

Nejdříve si zopakujme lehce ambiciózní cíl projektu, kterým je: Drobná úprava světa, aby se nám tu žilo lépe.

Termín poznávání prezentuje myšlenku, že existence věcí, jako zlo, strach, stres, nejistota, frustrace apod. je do značné míry umožněna neznalostí a nepochopením určitých jednoduchých principů a zákonitostí fungování člověka a světa kolem nás. Tento názor je inspirován starořímským filozofem Senecou.

Nedokonavý vid slova poznávání odkazuje na to, že je to nikdy nekončící proces. 

A slovo podstata neboli jádro odkazuje na nutnost nejdříve nalézt základní příčinu, než budeme něco řešit. Pokud nás trápí nemoc, tak přeci také preferujeme, aby lékař léčil tu nemoc, a ne pouze její příznaky, že?

Odkaz na přednášku ve formě videa na YouTube - zde

Odkaz na přednášku ve formě videa na YouTube - zde

Téma člověk je úvodní a stěžejní částí celého projektu Poznávání podstaty, protože je třeba začít u pochopení sebe sama a u zlepšení vlastního života. A upřímně řečeno, přesně o to nám všem vlastně jde až v první řadě, že? Bez získání pevných základů v podobě lepšího poznání sebe sama, bez poznání dalších podstatných principů a bez následovného ozkoušení nových poznatků ve svém životě není příliš reálné dosáhnout skutečného pokroku.

Ale, co když jsou přednášky přeplněny balastem a zavádějícími informacemi? Proto je třeba veškeré informace neustále kriticky posuzovat, ale především i otestovat. No dobrá, ale proč byste tedy měli mé přednášky sledovat, když si nemůžete být předem ničím jistí? No třeba proto, že se Vám pokusím nabídnout názory a pohledy, které nenajdete na každém rohu. A také si myslím, že jste přeci jen určitě zvědaví, jestli je na těch divokých názorech kus pravdy, nebo jestli Vás jen tahám za nos :-). Myslím, že již sebevědomých prohlášení bylo dost, tak se pusťme do poutě za poznáním.

Téma rozvoje člověka bude probíhat ve fázích:

První fáze přednášek bude poznávací. Většina přednášek bude zaměřena na lidskou přirozenost, podstatu člověka, životní fáze člověka a představím i životní cíle a hodnoty. Budu popisovat výchozí stav lidské přirozenosti a možné důsledky toho, pokud bude člověk jednat v rozporu s ní. Pokusím se představit takový manuál, jaký dostanete například k televizoru. První fáze poznávání podstaty člověka bude tedy odpovídá přečtení manuálu od televize.

V další fázi již budete znát důležité části přirozenosti a podstaty člověka a budete si kvalifikovaně plánovat životní cíle a stanovovat životní hodnoty. Díky poznání sebe sama se budete snažit žít více dle vlastních názorů, hodnot, ale i silných a slabých stránek. Dále budete lépe hospodařit s energií a díky tomu bude mizet stres z vašich životů. Také budete již lépe rozumět pohnutkám ostatních lidí a měli byste být schopní odbourat příčiny zbytečných a malicherných nesvárů z vašich životů. Když to přirovnám k oné televizi, tak již budete mít nastudovaný manuál a pustíte se do nastavování pokročilých funkcí. A světe div se, v tomto případě by to mělo fungovat J.

No a ve třetí fázi již budete mít dostatečnou základnu pro kritické myšlení a budete schopni být oporou a rádci pro druhé, aniž by vás to přehnaně vyčerpávalo. Zvážíte i to, jestli jste ve správném prostředí, nebo zda nejsou nevyhnutelné nějaké změny. Pokud opět tuto fázi přirovnáme k televizi, tak již budete chápat principy fungování televize v širších souvislostech, budete schopni zprovoznit i jiný typ televize u souseda a svoji televizi si vybavíte doplňky, o jejichž existenci jste nedávno neměli ani tušení, ale které podstatně zvýší její využitelnost.

Shrnutí první fáze, tedy poznávání podstaty člověka:

Sebedůvěra člověka je z velké části založena právě na poznání a definování sebe sama. Z toho důvodu je podstatné si uvědomit, co to člověk alespoň přibližně je. Asi se nebudu příliš mýlit, když řeknu, že si myslím, že si drtivá většina z vás nedokáže uspokojivě zodpovědět otázku, která se zdá být naprosto snadná. A to: "Co k sakru jsem, jaká je má podstata?" Jsou to ty atomy, ze kterých se skládá mé tělo? Je to snad má mysl? Je to tělo, jako celek? Jsou to mé názory? Mé hodnoty? Co je můj základ a co je tak nějak doplňkové? Nebo je mou podstatnou snad nějakým způsobem celek? Pokud máte pocit, že je vaší podstatou celek, tak mám záludnou otázku. Chápete tedy všechny složky vašeho já? Staráte se řádně o všechny složky vašeho já, tedy o ty fyzické i mentální? Inu, přinesl jsem více otázek než odpovědí a proto prezentaci svého názoru na toto téma věnuji brzy jednu přednášku. Pochopení vlastní podstaty a svého já je zásadní pro možnost stanovení si životních cílů, hodnot a pro pochopení podstaty své existence.

Člověk se zjednodušeně řečeno skládá ze dvou hlavních částí. Z těla, které je tvořeno orgány, svaly, kostmi, atd. a pak z vědomí a podvědomí, což jsou zatím naštěstí takové neprozkoumané, ale dost zajímavé součásti člověka. Já si k těmto dvěma zřejmým částem dovolím přidat ještě takovou jednu bonusovou složku člověka, která je z hlediska pochopení pohnutek v současném světě neopomenutelná. Touto tajemnou složkou, která zásadně ovlivňuje chování člověka je souhrn rolí, které daný člověk ve svém životě zaujímá. Jeden člověk tedy může zastávat například role: muž, otec, manžel, syn, ředitel, zaměstnavatel, filantrop, atd.

Podstatné je také to, že se do současného stavu (tělo, mozek, myšlení, návyky atd.) člověk dostal nějakým vývojem, kdy předchozí verze pravděpodobně fungovala jednodušeji. Zastávám názor, že způsob fungování člověka se od pradávných dob zcela nezměnila, pouze se stala podstatně sofistikovanější, aby byl člověk schopný vykonat velmi náročné úkoly, jak fyzické, tak duševní. Záměrně jsem řekl, vykonat tedy jednorázově a ne vykonávat soustavně. Tím chci říct, že prapůvodní mechanizmy fungování člověka v nás zůstaly a stále jsou příčinou většiny přirozených pohnutek. I když nám vývoj umožnil zvládnout velmi komplexní úkoly, není naše tělo stavěno na dlouhodobé jednostranné zatížení. Důsledkem přetěžování těla jsou civilizační nemoci, tedy známá bolest zad, zánět karpálního tunelu, nebo častá bolest hlavy. Dále také upozorňuji na to, že i když tu budu sáhodlouze mluvit o přirozenosti a o tom, že podstatně řídí naše konání, pravda je taková, že si přeci jen lidská společnost prošla vývojem několika desítek tisíc let a ty hrubé mechanizmy lidského chování se společnosti podařilo vcelku úspěšně přepracovat, aby se lidé hned nepovraždili. Přes veškeré snahy společnosti, přirozené chování přichází na řadu ve chvíli, kdy člověk nemá naučený mechanizmus pro řešení dané situace, nebo když dospěl k názoru, že je pro něj společensky zodpovědné chování méně výhodné. Díky tomu se s přirozeným chováním setkáváme často a právě přirozené chování bývá častým důvodem napětí a neshod mezi lidmi. Proto si myslím, že je fajn, poznat přirozené chování podrobněji.

Při snaze o pochopení přirozenosti člověka je třeba si uvědomit, že výchozím bodem pro rozhodování a jednání je vždy výsledek pro daného člověka. Nejdříve člověk zvažuje okamžité důsledky svého chování, pak teprve uváží střednědobý dopad a dlouhodobější plánovaní přichází na řadu, až v případě, že nejsou myšlenky svedeny z cesty okamžitými hrozbami. Tedy akutním pocitem ohrožení. V rámci nejzákladnější přirozenosti vidí člověk vždy jen sám sebe a své okolí vnímá až ve "druhém kole" rozhodování. Zde mluvím o přirozenosti, tedy o pohnutkách, které ze své podstaty sledují přežití člověka a jeho genu. Přežitím genu mám na mysli předávání genu skrze generace. Protože by se ale pravděpodobně člověk moc daleko nedostal, kdyby se snažil světem protloukat sám, tvoří lidé společenství. Je to pro ně totiž výhodné z mnoha pohledů. Od dělby práce, přes vzájemnou pomoc až po předávání ověřených hodnot a znalostí dalším generacím. Tyto postupy umožnují společnosti rozvoj a zlepšování vlastní konkurenceschopnosti. Současně musím upozornit, že jsou uvedené postupy a cíle společnosti motivovány uspokojováním pudu sebezáchovy společnosti i jejích členů. Sdělili jsme si dva zásadní principy. Člověk sám o sobě je sobecký, což zvyšuje jeho šanci přežít a současně lidé vytvářejí a hledají společnost, aby těžili ze spolupráce s ostatními. Zájmy společnosti a zájmy jednotlivce jdou tedy proti sobě a to je příčina většiny vznikajících konfliktů. Tato životní ironie je naprosto přirozená a nevyhnutelná.

Konflikty nejsou pouze vnější. Nevznikají tedy jen mezi různými lidmi, nebo mezi člověkem a společností. Dobře známe i konflikty vnitřní. Ty jsou ty mezi názory, cíli, či hodnotami daného člověka a realitou, nebo nastavením společnosti. Člověk s vnitřními konflikty je nevyrovnaný, nešťastný a může mít slony k depresím, nebo agresivitě. Vnitřní konflikt může mít ale i společnost a to například, pokud se prezentuje protichůdnými hodnotami, pokud není jednoznačně definovaná, nebo pokud jsou definice a pravidla společnosti odlišné od skutečného chování jejích členů, nebo dokonce hlavních představitelů, kteří nedodržují cíle a hodnoty, které sami hlásají. Takováto společnost je zákonitě ve vnitřním napětí, důvěra v ni je velmi oslabená a členové společnosti mají díky frustraci zvýšenou toleranci k extremistickým názorům, aniž by si uvědomovali, že si stávající společnost prošla dlouhou cestou, než se dostala do aktuálního stavu. Pokud se o vás pokoušejí extrémistické myšlenky, tak není od věci se zamyslet nad tím, jak dobře znáte kazatele extrémistických názorů. Zvažte, zda jsou tito mluvčí natolik geniální, aby měli zpracovaný plán lepší společnosti do takových detailů, že velmi rychle přetvoří danou společnost s minimem nákladů do takového stavu, že se většině členů společnosti skutečně zlepší život a dobrovolně se rozhodnou své činy podřídit více potřebám nové společnosti na úkor svého vlastního prospěchu. Zamyslete se nad tím, zda není pravděpodobnější, že extrémní změna uvrhne společnosti do dluhů, chaosu a nejisté budoucnosti. A že výsledek bude horší, než stav, který se Vám teď jeví, jako neakceptovatelný. Zamyslete se nad tím, jaké důsledky historicky měla změna společnosti, když jejím iniciátorem byl hlasatel extrémistických myšlenek. Řekl bych, že dnes má lidský život historicky nejvyšší hodnotu. Dokonce jsou práva na život a rovnost, alespoň formálně zmíněna v ústavě. O tom ale později. To byla jen taková krátká vsuvka, která patří spíše do tematického okruhu Společnost, ale prostě jsem si ji nemohl odpustit. A teď se vraťme k tématu přirozenosti člověka.

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak je možné, že lidé nevymřeli, když zpočátku nic neznali? Jak věděli, že mají hledat potravu? Že si mají zajistit potomky? Že mají utíkat před predátorem? Jak je možné, že člověk nezemře, když je vysílený, nebo když je delší dobu bez jídla a bez pití? Přirovnejme to k mobilnímu telefonu. Pokud necháte mobilní telefon ležet na sluníčku, tak se rozehřívá a postupem času se zničí. Pokud je zapnutý, tak se vybije a po několika letech byste ho ani nejspíš nezapnuli. Prostě se sám do nabíječky nezapojí a na sluníčku bude ležet, i když ho to ničí. Navíc se sám od sebe nezdokonaluje, i když velmi rychle morálně zastarává a oproti novým verzím ztrácí konkurenceschopnost. Proč je to u člověka jinak? Proč člověk odejde ze sluníčka, když cítí, že se spálil? Proč na sobě pracuje? Proč se dojde najíst, když má hlad? Proč cítí, že si musí zajistit potomky? Kde se to v člověku bere? ... Je to tím, že má člověk v sobě takového autopilota, takový vnitřní hlásek, který ho kontroluje a vede ho po cestě, která umožnila jeho existenci tím, že jeho předkové přežili alespoň do doby, než si za sebe našli náhradu, tedy než si zajistili potomky. Tímto hláskem je pud sebezáchovy a ten je úzce propojen se základní lidskou vlastností, tedy se sobectvím. Možná vás to překvapí, ale snad veškeré přirozené lidské chování má alespoň nějakou souvislost s pudem sebezáchovy a se sobectvím. Mě tedy alespoň nenapadá žádný příklad výjimky. Jelikož se jedná o základ pro pochopení člověka, tak je přednáška o pudu sebezáchovy uvedena v rámci těch 5-ti základních přednášek, které jsem zveřejnil na úvod projektu Poznávání podstaty.

Při poznávání člověka se také podrobně zaměříme na pointu života, kterou je smrt. Oblíbil jsem si názor, že život bez smrti by neměl smysl. Smrt v našem životě zastává roli motivátora, který nás tlačí k tomu, abychom věci neodkládali a abychom se připravovali na budoucnost. Proto smrt velmi těsně souvisí s partnerstvím, potažmo partnerskými vztahy. A ne, nemyslím tím, že vám vaše drahá polovička natankuje takovou facku, až natáhnete bačkory, když domu přijdete s obtiskem rtěnky na tváři. Mám na mysli myšlenku, že k naplněnému životu je třeba si zajistit potomky, které člověk maximálně podpoří v tom, aby co nejlépe kopali za jeho tým, až se on sám odeberete na odpočinek. Výběr správného partnera, vlastní rozvoj, aby byl člověk pro partnera zajímavý a především, aby spolu 2 lidé dokázali vycházet, doplňovat se a udržovali dlouhodobou přitažlivost je jednou z nejzásadnějších a nejsložitějších výzev, které každý člověk čelí. A kromě toho je to i mým oblíbeným tématem, takže se tomu v projektu budeme poctivě věnovat 😊. Podobně důležitá, jako partnerský vztah je i výchova a rozvoj vašich ratolestí. No a "pověnujeme" se i podstatě rozchodů a rozvodů.

Určitě Vás napadne myšlenka, že by nebylo od věci pochopit jiného člověka. Ať už se jedná o to, že chcete udělat dojem na pořádného chlapáka, či na velmi působivou dívku. Nebo také můžete fakt otravného souseda, se kterým se při každém setkání pohádáte. Také vám může utíkat logika v jednání někoho, kdo rozhoduje na ředitelské pozici, či působí například ve vyšší politice. Myslím, že Vám v tomto pomohu. Stačí se zamyslet nad přirozeností člověka, nad jeho pravděpodobnými rolemi v životě a životními cíli. Tento postup Vám odpoví na spoustu otázek. Takovéto odpovědi ovšem mají hodnotu pouze předpokladu. Předpoklady si potvrdíte, nebo vyvrátíte tím, že je konfrontujete s daným člověkem, nebo s jeho dalšími výroky a činy. S praxí budou mít vaše předpovědi rostoucí úspěšnost. Pokud druhého člověka lépe pochopíte, pravděpodobně s ním naleznete i společnou řeč. Může se stát ale i to, že zjistíte, že vás druhý člověk naprosto nerespektuje a v jeho plánech máte pouze roli někoho, kdo mu pomůže dosáhnout jeho cílů. Často takovéto jednání vnímáme podvědomě, ale aktér dokáže tyto pocity přebít psychologickými triky a vy se necháte vést do propasti.

A na závěr si shrneme přednášku 1. Část úvodu do tematického okruhu Člověk:

Člověk je složitou soustavou z hmoty, vědomí, ale i z pohnutek. Lidské podvědomé pohnutky podstatně ovlivňují naše jednání, aniž bychom si to často uvědomovali. Pokud chceme něco změnit, musíme nejdříve odhalit fungování těch základních mechanizmů, na základě kterých člověk jedná. Velkou pomuckou nám bude lidská přirozenost, protože z ní vychází velká část lidského jednání. Ať chceme, nebo ne, tak každý život směřuje ke smrti. Naší snahou by proto mělo být to, abych si jednou mohli říct, že jsme spokojeni s tím, jak jsme náš život prožili.

A to je vše lidičky! Děkuji Vám za pozornost a těším se na Vás u dalšího dílu pořadu, kterým bude 2. část úvodu do tematického okruhu Člověk.

Pokud se Vám přednáška líbila, prosím o její sdílení, o sledování kanálu Poznávání podstaty na YouTube a o sledování Facebookového a Twitterového účtu projetu. Anebo se alespoň snažte být dobrými lidmi 😊.

Mějte se krásně

váš Diskutér