Člověk - Osobní odvaha - Přednáška č. 16

24.03.2022

Zdravím vás lidičky,

já jsem Diskutér a vítám vás u přednášky č.16 projektu Poznávání podstaty.

Dnes se zaměříme na téma Osobní odvaha. Toto téma spadá do tematického okruhu Člověk.

Nejdříve si zopakujme lehce ambiciózní cíl projektu, kterým je: Drobná úprava světa, aby se nám tu žilo lépe. V rámci tohoto cíle jsme, a ještě dlouho budeme v oblasti zlepšení vlastního života tím, že se jej budeme snažit pochopit a mít naplněný.


Odkaz na přednášku ve formě videa na YouTube - zde


Co nás napadne jako první pod pojmem osobní odvaha?

Pod pojmem osobní odvaha nás asi napadne nějaký extrémní příklad. Něco, co pravděpodobně neznáme ze své zkušenosti, ale spíš z vyprávění a z různých příběhů. Mě nejdříve napadnou opravdoví hrdinové, pro které je volání povinností a osobní odpovědnost více než vlastní život. Mluvím o špiónech, partyzánech, opozici v totalitních režimech a o lidech, kteří se obětovali kvůli ostatním. Chápu, že tyto lidi k takovýmto rozhodnutím asi většinou dovádí krajně nepříznivá situace, ve které se nacházejí. Anebo jsou třeba v dané činnosti prostě velmi dobří a více, než ztráta života je děsí to, že prožijí život, jako podprůměrní členové společnosti a nenaplní svůj potenciál. Přes to všechno, kdo z nás by chtěl něco takového zažít? ... No, když o tom tak přemýšlím... Osud těchto lidí je často velmi smutný, ale dnešní svět by bez nich jistě nevypadal, tak jak ho známe. ... Co tedy říkáte na to, abychom zařadili do výzvy na konci tohoto dílu požadavek na vyzkoušení si nějaké z uvedených pozic? ... Přiznávám, trošku jsem teď zatlačil na pilu. Chtěl jsem ovšem, abyste si uvědomili, že nikdy nevíme, kdy může vypuknout válka a s ní i velmi naléhavá a nepříjemná otázka, zda nám více záleží na vlastním životě, nebo na přežití rodiny či udržení zdravé společnosti.

Cílem projektu Poznávání podstaty není to, abychom byli připraveni položit život za vlast pouze proto, že existuje nějaký zvláštní pojem vlastenectví. Nebuďme slepými vlastenci, kteří hájí vše české a kteří poslouchají autority jen proto, že si tito představitelé našili nějakou záminku, aby se autoritami mohli nazývat! Cílem projektu Poznávání podstaty je to, abychom hlídali kvalitu a zdraví svých životů, ale i zdraví a kvalitu naší společnosti. Cílem je také, abychom cítili zodpovědnost, za to, jak se naše společnost vyvíjí a to, abychom se na tomto vývoji i aktivně podíleli.

Pokud je situace poměrně stabilní, tak není třeba konat velkolepé činy. Ve stabilním období máme čas a můžeme se zprvu zaměřit na seberozvoj, na zjišťování a odstraňování malých nedostatků a na návyk bojovat se zlem a se lžemi. Ačkoliv nejsou ani lži ani zlo zcela odstranitelné, tak se s nimi dá poměrně úspěšně bojovat, pokud nejsou příliš rozšířené. Pokud jim ovšem dopřejeme prostor, tak mohou být téměř neporazitelné. ... Nebo si snad nemyslíte, že by pro nás mělo odlišné následky zpochybňování nadřazenost árijské při debatě s Adolfem Hitlerem během 2. světové války anebo 20 let před jejím vypuknutím?! ... Proto je potřeba, aby pro nás bylo aktivní hájení toho, co považujeme za správné a za důležité samozřejmé i v relativně stabilní době. Války a podobné zbytečné katastrofy nevznikají z ničeho nic! Válkám vždy předchází rozvoj nebezpečných myšlenek a posouvání hranic toho, co je ještě přijatelné! Proto je každý z nás zodpovědný za to, abychom hájili morální zdraví společnosti a abych se jí snažili aktivně posouvat k dokonalosti. Zde se hodí myšlenka, že kdo zlu neodporuje, ten jej sám podporuje.

Ovšem boj za morální zdraví společnosti a za její smysluplný rozvoj je dosti náročný. A k tomu, abychom to dělali správně právě potřebujeme být velkými osobnostmi s moudrostí, rozhledem, silou, ale i sebekritikou, pokorou a úctou k ostatním. Pokud budeme takovíto my a pokud budeme toto vyžadovat i po našem okolí, tak věřím, že takové nakonec budou i naše elity. Ano, zní to jako sen, ale já důvěřuji ekonomickému pravidlu, že poptávka určuje nabídku. Pokud tedy začneme aktivně vyžadovat schopné a morálně silné vůdce s dlouhodobou vizí, tak věřím tomu, že tito vůdci povstanou, aby naplnili svůj osud. Nebuďme však za důvěřivé "jelimánky" a nepřestávejme sledovat, zda jsou slova těchto našich reprezentantů v souladu s jejich činy. Stejně tak hned nepožadujme zázraky. Rozvážná a správně naplánovaná cesta je často tou nejrychlejší a nejsnazší, protože po ní stačí jít pouze jednou. Pokud ovšem skutečně chceme dosáhnout pokroku v oblasti morálky a dlouhodobé vize, tak zrada v těchto oblastech nesmí nalézt omluvu. Ztráta důvěry v oblasti morálního selhání totiž není chybou, ale spíš upřímným odhalením nitra a priorit daného člověka. Cesta k nápravě je zde nesmírně složitá a u daného člověka musí nejdříve dojít k duševnímu povznesení a k ochotě směřovat své chování a myšlení také k prospěchu druhých, a to občas i na úkor vlastních cílů. Asi nemusím dodávat, že u většiny takovýchto lidí k onomu povznesení nikdy nedojde. Já sám sebe obecně považuji za tolerantního, ale v případě vážných morálních selhání dávám druhé šance nejdříve po několika letech, a to pouze v případě značné snahy hříšníka. Podle mě si totiž spíš zaslouží moji důvěru někdo nový než ti, kteří si jí nevážili. Právě síla důvěry ve společnosti totiž určuje, zda je daná společnost na vzestupu, nebo zda se řídí do propasti. A bez úcty k morálce důvěra fungovat nemůže. Buďme tedy ochránci morálky a řiďme se pravidlem "odcamcať pocamcať.

Proto my sami volme v našich životech dlouhodobé cíle a bojujme aktivně za to, co považujeme za správné! Naučme se přijímat i aktuální nepohodlí a rizika, pokud věříme, že to skutečně má šanci napomoci lepší budoucnosti. Pokud to dokážeme, tak nakonec budeme moci hájit vlast proto, že věříme v její hodnoty a ne proto, že jsme k tomu nuceni. Proto přijímejme aktuální nepohodlí v podobě skromnosti, pokory, pilného seberozvoje, v šíření osvěty a zodpovědnosti za život svůj, své rodiny, ale i celé společnosti! Neseďme tiše v koutě, ale naučme se hájit to, čemu věříme! Alespoň upřímná snaha o zvládnutí uvedených činností je podle mě, tou nejlepší prevencí před cestou do bezvýchodné budoucnosti, kdy bychom volili mezi životem a nadějí na lepší budoucnost pro ostatní. Dnešními malými obětmi můžeme smutné budoucnosti předejít!

A z čeho, že vlastně nejvíce vycházejí lidské touhy?

Říkám to neustále a zopakuji to znovu! Snad veškeré přirozené lidské chování je nějak motivováno pudem sebezáchovy. Tento pud prostě chce, aby náš gen přežíval. Proto jsme hnáni touhou po přežití, po zajištění potomků a například i po zvyšování naší konkurenceschopnosti. V této přednášce nás bude zajímat touha po pocitu bezpečí a s ním i částečně související touhou po pohodlí, což jsou takové podskupiny touhy po přežití.

Touhu po bezpečí a po pohodlí bychom se měli naučit vnímat v krátkém a v dlouhém horizontu. A abych to ještě trošku zamotal tak, říkám, že je často snaha o dosažení bezpečí a pohodlí v jednom časovém horizontu vykoupena podstoupením rizika a nepohodlí v tom druhém horizontu. Uveďme si to na příkladu, když bychom měli řešit nějaké nepříjemné problémy. Může to být návštěva lékaře, řešení sporu se sousedem, nechuť k učení, chybějící motivace ke cvičení a také spousta další činností. Jde o to, že neřešení neakutních zdravotních problémů, neřešení sporu se sousedem, nebo třeba nepřekonání nechuti k učení a cvičení je v daný moment jednodušší a pohodlnější volbou a nepodstupujeme při tom žádné riziko. Z původního drobného problému se ale můžeme postupně dostat až do bezvýchodné situace. ... Neakutní zdravotní problém může přerůst v akutní a sousedské spory mohou díky absenci smysluplného objasnění podstaty sporu přerůst v nenávist a v naschvály. Šizení učení zase může mít za následek horší uplatnění v životě, horší postavení ve společnosti a omezenější vnímání světa. No a šizením cvičení si pravděpodobně zaděláváme na zdravotní problémy. Kromě toho jsme samozřejmě svým jednáním i částečným vzorem pro naše okolí a můžeme být tedy i ospravedlněním pro druhé, aby to také šidili.

Bohužel stejné principy, kdy nám volba krátkodobě sympatického řešení poměrně spolehlivě předpovídá velmi smutnou budoucnost platí i pro společnost a její členy. V případě rozvinutého světa je to například život na dluh, přepínání se a pohodlnost. My lidé prostě intuitivně naprosto jasně upřednostňujeme to bezpečí a pohodlí v současnosti. Dlouhodobý pohled je pouze takovým doplňkovým. ... Když se nad tím zamyslíme z historického hlediska, tak ono to dává smysl. Vraťme se třeba do doby lovcům mamutů. Lidé se dříve dožívali velmi nízkého věku a riziko úmrtí bylo všudypřítomné. Stejně tak bych řekl, že si díky životu v tlupách ani nemohli být jisti tím, že vychovají své vlastní potomky. Navíc byly ty rané společnosti velmi primitivní a bylo v nich tedy uloženo pouze nepatrné množství energie. No a to, že je budoucnost prostě vždy také velmi nejistá a že netušíme, jak moc rozmetá stávající stav světa opět považuji za vcelku jasné. Proto podvědomě jednoznačně preferujeme časově blízké pohodlí a bezpečí. Historicky to prostě bylo výhodnější volbou.

Dnešní společnost a naše životy se ovšem od těch pradávných již podstatně liší. Společnost je nesmírně rozvinutá a poskytuje nám poměrně velké bezpečí, jistoty do budoucna, a dokonce se již stala i naším životním prostředím. Navíc už ani oslava 20. narozenin dnes není považována za fenomenální úspěch. U těch potomků si sice genetickou blízkostí stále nemůžeme být nikdy předem zcela jistí, ale v případě pochyb nám to testy DNA osvětlí. A právě uvedené příklady považuji za důkaz toho, proč bychom se dnes již měli na dlouhodobé cíle zaměřovat více, než jak nám velí naše přirozenost.

A ano i přes uvedené příklady změny světa je mezi námi mnoho lidí, kteří se hlásící k heslu žij přítomnosti. Pokud jsou tito lidé samostatní, tak proti jejich přístupu nic nemám. I tak to pro mě ale nejsou zrovna veselé sny, když se v nich tito lidé chopí moci a ovlivňují budoucnost druhých.

Předmět rozporu mezi tím, jak funguje stávající západní společnost a jak by fungovat měla tedy vidím především v zacílení na krátkodobé cíle, na pohodlnost a v toleranci ke lžím a zlu. 

Osobní odvahu tedy začíná seberozvojem! Stačí ale když povzneseme jen sami sebe?

Nestačí a vysvětlíme si proč! ... Trošku si zapřehánějme. Představme si, že jsme se dokázali díky seberozvoji a usilovné píli povznést až k dokonalosti, ale naše okolí jsme nepodpořili a morálka v něm tedy není brána vážně. Znovu upozorňuji, že uvádím přehnaný příklad.

V tomto příkladě bychom tedy byli osamocenými anděli v pekle. Představme si, že nám pomoc ostatní oplácejí pohrdáním, moudrost urážkami a na důvěru reagují zradou. Jak nám asi bude, když známe vlastně ty nejlepší přístupy pro dosažení společného blaha, ale kvůli zneužívání jsme nuceni k méně vznešenému chování? Asi nás bude naplňovat smutek, že? Navíc jsme my lidé společenskými tvory a bez uspokojivého společenského kontaktu vadneme jako kytka bez vody! Takováto situace by nás tedy naplňovala pocitem marnosti, ztrátou naděje v pokrok a neštěstím. V tomto případě by záleželo jen na našem přesvědčení a vnitřní síle, jak dlouho bychom tlakům okolí vzdorovali. Nakonec bychom ale zákonitě rezignovali a nechali bychom se vláčet jeho vrtochy. Proto říkám, že pokud chceme s druhými vycházet, tak musíme mít podobný světonázor, který je tvořen našimi hodnotami, zkušenostmi, názory, přirozeností a životními cíli. Proto je naše vlastní povznesení zákonitě spjato i s rozvojem našeho okolí. A když už máme něco hájit, tak se přeci nabízí šíření pravdičky, čestnosti, moudrosti, morálky, pokory, dlouhodobé vize a lásky. A k tomu, abychom to zvládli prostě musíme být velmi osobnostmi, pro které je seberozvoj denním chlebem.

Opakuji, že jsem si v příkladu poněkud zapřeháněl. My sami jistě nikdy nebudeme čistými anděli a naše okolí zase nebude naprostým peklem. Myslím si, že vyloženě zlých lidí je naprostá menšina. Ale i ta menšina může svojí bezohledností strhnout ty ostatní. Většina lidí se totiž inspiruje u ostatních a snaží se příliš nevyčnívat z davu. Proto předkládejme cnostnější alternativy k tomu, co se obecně šidí a postupně toto chování povyšme na standard. Mysleme i na to, že pokud se naučíme sebemenší užitečnou drobnost, pro kterou ovšem naše okolí nebude mít pochopení, tak je nám tento pokrok zbytečný, protože jej stejně v našem životě nedokážeme využívat. A pokud se v něčem zlepšíme, ale naše okolí bude tuto činnost dělat postaru, tak nás navíc asi bude mrzet pohled na nevhodně prováděnou činnost. Ta touha po efektivitě je hold tak mocná, že nás pokrok dokonce může ohrozit na duševním zdraví. Proto vysvětlujte, zdůvodňujte a snažte se o sblížení vlastního světonázoru se světonázory lidí, kteří jsou pro vás důležití.

Když to tedy shrnu, tak je neprosazovaná pravda zbytečná, protože její místo nejspíš zaujme lež, sobecky motivované chování, nebo prosté nepochopení. Proto nepovažuji osobní odvahu za volbu, ale za vznešené poslaní, které je nutné k udržení společnosti a k jejímu smysluplnému rozvoji. Když už nám ji naši předkové vybudovali, tak jí přece my neztratíme!

Co znamená osobní odvaha pro mě?

Já osobní odvahu chápu jako výzvu a jako samozřejmost. Tento přístup vychází z mé životní filozofie a z mých cílů. Já totiž vím, že chci mít život, co nejvíce pod kontrolou. Dále vím, že chci naplnit svůj potenciál. Potom také vím, že chci být schopný odolávat manipulaci. A rozhodně vím, že chci být schopný hájit to, co považuji za správné. No a v neposlední řadě vím, že chci, aby společnost čekala nějaká kvalitní budoucnost. Proto vím, že musím věci dělat správně. A abych toho byl schopný, tak mě čeká celoživotní seberozvoj, překonání nesčetných překážek a zdolávání již výzev, které mi rozšiřují obzory.

Projekt Poznávání podstaty je pro mě také výzvou!

Je pro mě výzvou promýšlet témata do velké hloubky a pak vybrat a seřadit to skutečně nejdůležitější a srozumitelně to zformulovat. Dále je pro mě výzvou správně hospodařit s časem, abych ve svém životě dodržoval to, co vám doporučuji, a ještě si našel čas rozšiřovat obsah tohoto projektu. A obrovskou výzvou pro mě je i předložení výsledku vlastní tvorby spoustě inteligentních lidí, kteří mohou můj světonázor vmžiku rozcupovat. Mě ale více děsí to, že by my v hlavně ležely přínosné myšlenky, která by mohly někomu pomoci a já bych kvůli strachu z kritiky a neúspěchu dal přednost pohodlnému lenošení před smysluplnou prací. Proto vnímám kritiku jako dar, který je pro mě novým úhlem pohledu a který přibližuje můj světonázor pravdě zase o kus blíž. Jsem si naprosto jistý, že by můj život byl zcela jiný, kdybych podléhal strachu, pohodlnosti a kdybych se spoléhal výhradně na druhé. Takový život by byl jistě mnohem chudší.

A teď jedno upozornění v souvislosti s osobní odvahou

Boj se strachem a s prokrastinací je dnes velkým tématem, protože pokud jsme jimi ovládaní, tak nejme schopní určité činnosti zvládnout. Proto se můžeme setkat s mnoha cvičeními, která nás prostřednictvím spousty pozitivních hesel dostanou až do transu, díky kterému požadovanou činnost zvládneme vykonat. Tyto postupy mají své opodstatnění a opravdu nám pomohou překonat strach. Přínos v podobě vykonání činnosti, která nám nahání strach je ovšem vykoupena i určitými riziky. ... Představme, že se děsíme pavouků a máme za úkol projít místností, ve které jich je nespočet. Normálně bychom to asi nezvládli. Pokud ovšem o pavoucích vědět nebudeme a v místnosti bude buď tma, nebo budeme mít zavázané oči a někdo nás povede za ruku, tak to zvládneme mnohem jednodušeji. A trans právě působí obdobně jako krátkodobé zatmění zraku. V transu máme na mysli převážně to, že musíme dosáhnout cíle a že to zvládneme. To je ovšem vykoupeno menší kontrolu nad tím, jaké prostředky k tomu použijeme. Proto můžeme být neohrabaní, hrubí a bráni ohledu na druhé asi nebude patřit mezi naše aktuální priority.

Proto doporučuji vždy předem zvážit vhodnost a potřebnost využíti tohoto přístupu. Strach a nechuť něco dělat totiž mají v našich životech své opodstatněné místo a pokud je budeme obcházet, tak se nám to může vymstít. Strach nás totiž chrání od toho, abychom se pouštěli do přehnaně rizikových činností a nechuť něco dělat sice může být zlozvykem, ale stejně tak nás tím tělo může upozorňovat na své přetížení a vážné oslabení. Pokud se tedy přemotivujeme pozitivními myšlenkami, abychom překonali strach, tak se podstatně snižuje logické fungování mozku a věci děláme intuitivně. Proto můžeme napáchat mnoho zla a zbytečných chyb. Pokud je pro nás tedy nějaký cíle obtížně dosažitelný, tak raději předem zvažujme, zda je pro nás jeho dosažení opravdu potřebné z hlediska cesty k naplněnému životu.

Pokud jsme ovšem pomyslnými slony v porcelánu rádi, tak se opravdu omezovat nemusíme 😊. 

A jak, že souvisí osobní odvaha s projektem Poznávání podstaty?

Projekt Poznávání podstaty je zaměřen na náš seberozvoj a na lepší pochopení základních principů fungování světa a všeho živého na něm.

Na cestě seberozvoje budeme hledat to hlavní v našich životech, ve společnosti a v mezilidském soužití. Budeme se zaměřovat na to, aby se lidé neřídili pouze dosahováním aktuálního pohodlí, ale aby se také snažili smysluplně směřovat i k nějaké vzdálenější hodnotné vizi. Prostě se zaměříme na to, aby pro nás bylo dlouhodobé fungování společnosti alespoň tak důležité, jako pěkné oblečení, vysoké společenské postavení, dobré jídlo a příjemná letní dovolená. Často budu vysvětlovat přínosy pokory, pomoci druhým, cíleného sebeomezování a upřednostňování nepříjemných činností, které jsou prostě důležité. Když to shrnu, tak vás budu nabádat k něčemu, co po vás asi nikdo jiný vyžadovat nebude. Navíc vám občas určitě přijdou má doporučení a mé myšlenky dost zvláštní. Ano, absolvování projektu Poznávání podstaty nebude jistě tou nejlehčí zkouškou a občas jistě budete pochybovat o potřebnosti nebo smysluplnosti předkládaných myšlenek, doporučení a výzev. Tím se ale, prosím, nenechte odradit, protože mohu s čistým svědomím prohlásit, že myšlenky do projetu opravdu předem promýšlím do hloubky. Poté ještě pečlivěji vybírám ty hlavní. A snad nejvíce času trávím plánováním osnovy projekt, tedy aby projekt směřovat k nějakému smysluplnému cíli. Jinak řečeno je dlouhodobá vizi hlavním bodem projektu, a proto má každá uvedená informace nějaký hlubší význam. Tím, ovšem neříkám, že se nemohu mýlit 😊.

A teď se vraťme k uplatnění osobní odvahy v projektu Poznávání podstaty:

Projekt je plný výzev. Výzvou pro vás jistě bude dělat něco, co vlastně dělat nemusíte. Nenápadnou, ale nesmírně náročnou výzvou je jistě také zachování dlouhodobější přízeň sebevzdělávání. Stejně tak pro vás bude jistě obtížné dát šanci originálním myšlenkám, které jsou na hony vzdálené Vašim současným názorům. Neskutečně náročný úkol samozřejmě spočívá i v kritickém posouzení vlastních hodnot, životních cílů a například náplně Vašeho běžného týdne. A výzvou pro vás může být třeba i to, že mě upozorníte na nějaké myšlenky, které ani po důkladném zvážení nebudete považovat za správné. A právě tyto výzvy rozhodují o tom, kolik si toho z projektu dokážete odnést. Proto se výzev nebojte ale raději se těšte na jejich zdolávání. Kdyby výzvy nebyly důležité, tak bych je do projektu nezařazoval!

Uvedené výzvy tedy jsou opravdu náročné, ale nejtěžší výzvou asi bude vlastní seberozvoj sdílet se svým okolím. V tomto kroku budete bojovat s pochybnostmi, zda bojujete za správnou věc. Budete si klást otázky, zda je daný přístup nebo myšlenka hodnotná i pro daného člověka. A právě tyto naše pochyby jsou důležité pro to, abychom to s působením na okolí nepřeháněli a abychom se snažili měnit jen to podstatné. Navíc si vždy musíme porovnat předpokládaný přínos našeho zásahu a jeho skutečný výsledek. Pokud nebude výsledek opakovaně uspokojivý, tak hold musíme něco dělat lépe, nebo nám třeba výraznější vliv na okolí hold není souzen. Přesto platí pravidlo, že pokud změníme sebe, tak je to fajn, ale světem to nijak zásadně nepohne. Proto bychom se měli pokusit alespoň o drobné zlepšení světa.

Osobní odvahu tedy potřebujeme na to, abychom dokázali povznést sami sebe, ale také kvůli možnosti trošku zlepšit i naše okolí a třeba i celý svět.

A ještě uvedeno jedno mé přání, které pro vás asi také bude také výzvou:

V rámci projektu Poznávání podstaty budu brzy zveřejňovat určité myšlenky a jako vodítko k nastínění úhlu pohledu k nim vždy uvedu několik bodů souvislostí. Tyto myšlenek tedy budou oproti přednáškám zasazeny pouze do velmi omezeného kontextu. Cílem těchto myšlenek bude, abyste společně s ostatními účastníky projektu Poznávání podstaty díky vzájemné diskuzi a prezentaci vlastních úhlů pohledu pochopili dané myšlenky v širších souvislostech.

Představme si myšlenku spolu se širokými souvislostmi jako nějaké výborné jídlo, například svíčkovou. Pokud dostaneme pouze to hlavní, tedy skvěle upečené a ochucené maso ale nedostaneme přílohu v podobě knedlíků, omáčky, citrónu a šlehačky s brusinkami, tak si ani na tom hlavním moc nepochutnáme. Dokonce v tomto případě pravděpodobně raději sáhneme po jiném skromnějším jídle, které ovšem ty přílohy mít bude. Právě ty přílohy jsou nedílnou součástí pokrmu, protože právě díky nim se z jídla fantastický celek.

A s myšlenkami je to stejné, jako s tou svíčkovou. I sebegeniálnější myšlenka je totiž nepoužitelnou chudinkou, pokud jí nepochopíme v širších souvislostech. Bez souvislostí sice tuto myšlenku můžeme opakovat jako papoušek a dost možná tím i ohromíme bystré společníky, ale větší přínos pro nás tato myšlenka mít nebude. Bez pochopení souvislostí totiž tuto myšlenku nedokážeme využít v jiné situaci, než jaká je nám zřejmá z původní formulace. Obecně vlastně můžeme říct, že pokud myšlenku nedokážeme využít ke zlepšení našeho světonázoru, tak je její vliv na náš život nepodstatný. Proto třiďme informace na důležité a zbytečné a také na věrohodné a nevěrohodné. A alespoň ty zásadní myšlenky se snažme hlouběji pochopit a pokud budou přínosné, tak je zasaďme do svého světonázoru a do rozhodovacího procesu. Pokud nebudeme myšlenky třídit, tak nejspíš budeme ztrácet čas i s těmi nedůležitými a klamavými. Netřiďme tedy pouze odpad ale i myšlenky 😊!

Vzhledem k důležitosti znalosti souvislostí a dostatečného počtu úhlů pohledku vás tedy žádám o to, abyste se nebáli a prezentovat své názory na myšlenky, které budu zveřejňovat. Berte to jako zkoušku osobní odvahy a dar rozšíření světonázoru ostatních. Já jsem například své vnímání informací běžně vystavoval kritice snad už na základní škole. Velmi často jsem se totiž na konci vyučovací hodiny ptal učitele, zda jsem určité informace pochopil správně. Pokud jsem chápal informace správně, tak to pro mě bylo znamením, že jsem schopný pochopit základní informace ve správných souvislostech a že je dokážu i správně použít v jiné situaci. Díky tomu jsem v dané oblasti mohl spoléhat na intuici. Pokud jsem se mýlil, tak to pro mě bylo upozorněním, že mám v této oblasti brát intuici s rezervou a současně jsem díky upřesnění od učitele nezatěžoval svoji mysl zkresleným pohledem na svět. Diskuze u předkládaných myšlenek v projektu Poznávání podstaty budou vedeny slušně a konstruktivně. Urážlivé a nepřínosné komentáře tam nebudou mít své místo. Věřte mi, že budete mít velkou radost z překonaní strach tím, že prezentujete své myšlenky, a i z toho, že alespoň některé Vaše názory ostatní přijmou. Případná kritika vám zase pomůže zlepšit důležitou schopnost naslouchat druhým a rozšíří Vaše obzory. A to, jaké myšlenky přijmete a jaké zamítnete, jako nepřínosné bude jen na vás. Zpočátku vám doporučuji převzít raději méně myšlenek, abyste si v hlavně neudělali úplný zmatek. Já osobně mám sice také radost z toho, když někdo souhlasí s mými myšlenkami, ale nejpřínosnější pro mě je vždy věcná a slušná kritika. Takováto kritika mě upozorní na to, že bych si měl určitá témata znovu promyslet, a to z jiných úhlu pohledu. Právě ty podněty v podobě nám neznámých úhlů pohledu zvyšují kvalitu našeho světonázoru 😊. Takže se, prosím, nebojte své názory prezentovat veřejně. Prostě o nic nejde 😊. Mysle na to, že je svíčková nejlepší kompletní 😊.

A jak informace z dnešní přednášky využít ve vlastním životě? Zkuste si odpovědět na tyto otázky:

  1. Věřím tomu, že je podpora morálky právě tím pravým prostředkem k budování společnosti, na kterou budu skutečně hrdý?
  2. Souhlasím s tím, že je neodporování zlu jeho pácháním?
  3. Cítím se odpovědný za budoucnost svou, své rodiny a celého světa?
  4. Naleznu společnou řeč s okolím, pokud začnu přemýšlet komplexněji a pokud na sobě budu usilovně pracovat?
  5. Možná není v mých schopnostech doladit myšlenky do hodnotné formy, nebo třeba naopak nedokáži ty úžasné myšlenky předávat dál. Pokud je to mým případem, tak mám po svém boku někoho důvěryhodného, s kým se vhodně doplňujeme?
  6. Co bude mým prvním krokem na cestě k rozvoji osobní odvahy?

A opět si ještě dovolím nezbytnou připomínku:

Upozorňuji na to, že v přednášce nemusí být vše dokonale správně. Proto uvedené informace nikdy slepě nepřebírejte a o všem kriticky přemýšlejte.

A to je vše lidičky! V příští přednášce se budeme věnovat tématu Pravda a mimo jiné tam vysvětlím, proč jsem v dnešní přednášce použil slovo pravda i slovo pravdička. Přednáška o pravdě bude patřit do nového tematického okruhu Mocné pojmy.

Pokud se vám přednáška líbila, prosím o její sdílení, o sledování kanálu Poznávání podstaty na YouTube a o sledování Facebookového a Twitterového účtu projetu. Budu rád i za vaše komentáře k videím.

Mějte se krásně

váš Diskutér