Mocné pojmy - Pravda - Přednáška č. 17

24.03.2022

Zdravím vás lidičky,

já jsem Diskutér a vítám vás u přednášky č.17 projektu Poznávání podstaty. Dnes se zaměříme na téma Pravda. Toto téma spadá do tematického okruhu Mocné pojmy.

Nejdříve si zopakujme lehce ambiciózní cíl projektu, kterým je: Drobná úprava světa, aby se nám tu žilo lépe. V rámci této přednášky prozkoumáme, jak moc reálně vnímáme svět kolem nás.


Odkaz na přednášku ve formě videa na YouTube - zde


Na úvod upozorňuji, že je tento díl zpočátku zaměřen na slovíčkaření a budeme se tedy nejdříve věnovat rozboru zdánlivě drobných rozdílů. Tyto informace jsou ovšem naprosto zásadní, protože tvoří základy pro ty myšlenky, které zazní v závěru přednášky. Proto, prosím, dejte úvodu šanci. Při opakovaném shlédnutí by vám již měly dávat smysl i ty úvodní myšlenky. Téma pravdy je hold obzvláště obsáhlé a je obtížné jej ve stručnosti srozumitelně popsat. Když to shrnu, tak říct pravdičku o pravdě hold není žádná prča 😊.

Tak a teď se už pusťme do přednášky!

Jak si vlastně představujeme pravdu?

Předpokládám, že si asi většina z nás představuje pravdu, jako jeden z uvedených příkladů, nebo jako jejich kombinaci:

  1. upřímnou odpověď na položenou otázku.
  2. nějaký popis předmětu, osoby, činnosti, jevu nebo třeba události, kdy uvádíme pouze ty informace, kterým sami věříme.
  3. názor, který prezentuje nějaká autorita, nebo třeba většina.

No a pokud jsme se již o pravdu zajímali, tak asi dodáme, že je pravdou pouze to, když nic podstatného nezamlčíme. Dá se říct, že je tato představa o pravdě v reálném světě rozšířená. Pokud se tedy budeme snažit dodržovat uvedené popisy pravdy, tak si ostudu neuřízneme a budeme bráni za čestné členy společnosti. Přesto nejsou uvedené popisy pravdy zcela přesné. Proto si to uvedeme na pravou míru.

Má představa o pravdě se nejvíce shoduje s názorem, že je pravda dokonalým modelem reality. Tato definice obsahuje dvě zásadní myšlenky. První myšlenka říká, co pravdou je a ta druhá myšlenka odkazuje na to, k čemu je vlastně pravda dobrá. Představme si pravdu jako model auta nebo jako stavební plán budovy. První myšlenku, tedy co je pravdou, zde představuje naprosto dokonalý model auta, nebo budovy. A druhou myšlenkou je to, že jsme schopní díky dokonalému modelu pochopit auto, nebo budovu, a to včetně jejich způsobu fungování. To pochopení je tak dokonalé, že dokážeme tento model začlenit do svého světonázoru a současně na základě jeho znalosti dokážeme udělat naprosto přesnou kopii daného předmětu. Pokud bychom tedy ostatním sdělovali naprostou pravdu, tak by nás nikdo nemohl pochopit mylně a nikdy by nemohlo dojít k nedorozumění. Pokud tedy popisujeme nějaké místo, nebo situaci, tak by měl náš partner cítit, že tam skutečně je a zážitek z toho by měl být naprosto autentický. Jinými slovy by v případě sdělení celé pravdy byly zkušenosti a zážitky přenositelné.

Já tedy pravdu vnímám jako zevrubné poznání reality, což nám umožňuje dělat správná rozhodnutí. Pokud je naše vnímání pravdy chybné, nebo neúplné, tak se ani přes veškerou snahu chybám nevyhneme. A to je podle mě důvod, proč tolik toužíme poznávat pravdu. Podle mě tedy nemůžeme za pravdu považovat slovní výroky, protože jimi nejsme schopni postihnout veškeré souvislosti. Tento názor si rozebereme dále v přednášce.

Jak si tedy vlastně máme představit úplnou pravdu?

Vycházejme z definice pravdy, kterou jsem již v přednášce uvedl. Tato definici říká, že je pravda dokonalý model reality. Představme si to na příkladu, kdy si chceme postavit dům v přírodě, a právě vybíráme vhodný stavební pozemek. Na jeden působivý jsme narazili a chceme jej přesně popsat přátelům, aby nám pomohly s rozhodnutím, zda si ho máme koupit.

V tomto případě bychom měli vytvořit naprosto přesný model dané lokality. Ti, kteří by se s tímto popisem seznámili, by měli mít pocit, že tam skutečně jsou a měli by být i schopný udělat naprostou přesnou kopii popisovaného území. Jak by tedy měl takovýto model vypadat, pokud budeme brát doslova ten požadavek na dokonalost modelu reality? Začněme tím, že by v tomto modelu jistě měly být obsaženy veškeré předměty, rostliny a vše živé. Prostě bychom do modelu měli zanést naprosto vše, co jsou schopné oči vnímat a vše by mělo být na správném místě a ve správné velikosti. Představme si to, jako když modelář sestavuje naprosto přesný model nějaké velké lodi. Dále bychom do modelu měli přidat to, co není vidět, ale co jsme schopni postřehnout ostatními smysly. Tím do modelu přidáváme vůně, pachy, hluky, proudění větru nebo třeba pocit mrazu, či hřejivé sluneční paprsky. V modelu již tedy máme obsaženo to, co jsme schopni vnímat našimi smysly. No a k tomu tedy zákonitě musíme doplnit to, co v daném prostředí je, ale co se našim smyslům skrývá. Tím přidáme všelijaké námi nevnímatelné vlnění a pak také třeba i bakterie a viry. A k tomu pochopitelně musíme dále přidat ještě ty částice a všelijaké jevy o kterých prozatím lidstvo zatím nemá ani zdání. Nyní snad máme v modelu vše, co se na daném prostředí fyzicky nachází. ... Tím máme dobrý základ, takže pokračujeme dál! Dále přidejme do modelu souvislosti. Tyto souvislosti jsou prostorové, smluvní a plánované. Do prostorových souvislostí patří to, co se v daném prostředí přímo nenachází, ale co může mít na tento prostor vliv. Můžeme si to pospat slovy pod, nad a okolo. Pod odkazuje na to, co je pod zemí, nad odkazuje na to, co je ve vzduchu nad námi a okolo odkazuje na vliv okolí. Pod může představovat nevybuchlá puma z války kousek pod zemí. Nad může představovat radioaktivní spad z vybuchlé jaderné elektrárny a okolo může představovat nějaká chemická továrna, která občas vypouští nebezpečné chemikálie do řeky, která protéká tímto údolím.

souvislost plánovanou zde může představovat například záměr, že toto údolí bude zatopeno, aby zde vznikla přehrada. A souvislost smluvní zase může by zastoupena tím, že vlastník nemá právo pozemek prodávat, protože je v exekuci. To ovšem není vše. Podle mě by měla pravda obsahovat i historické souvislosti. ... Nebo by vás snad při výběru pozemku nezajímalo, zda na něm v minulosti nedošlo k nějaké masové popravě během války, zda zde nezavraždili nějakého vašeho předka, nebo zda tu nebyl tábor pro týrání zajatců? Mě by to zajímalo, a proto by měl podle mě model pravdy obsahovat i tuto informaci.

A aby tento model představoval úplnou pravdu, tak bych si představoval jeho propracování do podrobnosti nejmenších mě známých fyzikálních částic, tedy kvarků. Kromě toho by měl model dávat i vysvětlení, jak na sebe jednotlivé částice působí, což by vlastně znamenalo, že bychom byli schopni předpovídat budoucnost. Bylo by to obdobou toho, o co se stále úspěšněji snaží rosničky při předpovědi počasí v televizi.

Určitě jsem zapomněl nějakou část pravdy zmínit 😊. I tak si ale myslím, že jsem jasně nastínil neskutečnou složitost úplné pravdy a to, proč tvrdím, že ji celou nejsme schopní vnímat. Vím, že často zmiňuji příklady, které jsou nepravděpodobné, a proto nás efektivita nabádá, abychom neztráceli čas se zbytečnými informacemi. Na to ale uvádím přísloví, že stokrát nic umořilo osla. Tím chci říct, že pokud je mnoho nepravděpodobných rizik, tak je ve výsledku vcelku pravděpodobné, že nám alespoň jedno z nich zkříží cestu. Navíc považuji za nebezpečné, pokud žijeme v přesvědčení, že je pravdou něco, co je ze své podstaty nepřesné. 

Z popisu mé představy o pravdě, je patrné, že se pravda skládá z toho, co je našimi smysly vnímatelné a co není. Proč ale vlastně nedokážeme vnímat vše, když je pravda tolik hodnotná?

Přirovnám to k otázce, proč všichni nejezdíme těmi nejluxusnějšími a technicky nejdokonalejšími automobily. Na obě otázky jsou odpovědí investiční a provozní náklady. U těch aut je to jednoduché, prostě na ně nemáme chechátaky. Jak je to ale u lidí?

K tomu, aby nějaký živý tvor vyrostl v dospělého jedince musí využít mnoho stavebního materiálu. No a k pohybu a ke správné funkci těla navíc tento jedinec potřebuje ještě spoustu dalšího palivo. Ten stavební materiál a palivo živí tvorové získávají z potravy, z vody a ze vzduchu. Jistě chápeme, že ti větší živočichové s více náročnějšími orgány jsou sice silnější a lépe připravení na různé situace, ale zato potřebuji více stavebního materiálu i více paliva. My to sice příliš neznáme, ale ten nedostatek stravy se projevuje úhynem, nebo špatným vývojem především těch megalomanských těl živočichů. A právě otázku, zda je lépe být drobným otloukánkem, kterému však stačí málo k růstu a k přežití, nebo zda je lepší být nejobávanějším predátorem, který ovšem masivně vymírá v obdobích nedostatku potravy za nás řeší evoluce. A při volbě toho, které orgány budou použity bylo jistě historicky výhodnější upřednostňovat vyhnutí se rizikům, která byla akutní. Proto si velmi rychle uvědomujeme, jaké riziko pro nás představuje naštvaný lev, ale to, že na nás působí radioaktivní záření o smrtelní intenzitě vůbec vnímat nemusíme.

Protože jsou lidé druhem, který si Zemi podrobil nejvíce, tak si můžeme vzít právě lidská těla za vzor vhodného poměru mezi náklady a výbavou. Přesto ovšem mějme na paměti, že se lidský života za poslední dobu podstatně změnil a že je tedy výbava lidského těla v určitých ohledech zastaralá.

Nyní už tedy víme, proč nejme schopní vnímat celou pravdu neboli celou realitu do všech podrobností. Důvodem je, že by pak naše těla byla příliš složitá a že bychom potřebovali příliš potravy k jejich vývoji. Dokonalejší těla tedy buď doposud kvůli své složitosti zatím nevznikla, nebo se v evoluci prostě neosvědčila. 

Řekli jsem si, že vnímáme pouze omezenou část světa a vysvětlili jsme si, proč tomu tak nejspíš je. Ale to, že jsme schopni něco vnímat automaticky neznamená, že jsme si to schopni uvědomit, nebo dokonce pochopit.

Naše omezené smysly jsou pouze takovými senzory, které nám umožňují vnímat určitou část reality. To abychom si tyto informace mohly uvědomit, tak se na určitou část z nich musíme zaměřit. A k tomu musejí mít tyto informace nějakou souvislost s naším světonázorem. Pokud nás totiž určitá informace nezaujme, tak jí nejspíš ani nepostřehneme.

Ukažme si to na příkladu. Představme si, že je náš zrak jako kamerový systém v obchodě. A náš mozek je jako hlídač, který obraz z kamer vyhodnocuje. Zmíněné kamery poskytují obraz pouze té části prodejny, která je v jich zorném úhlu. I tak ale hlídač vidí pouze spoustu lidí. Ty lidi, kteří ho nezaujmou téměř nevnímá a po chvíli si je ani pamatoval nebude. Stejně tak závisí na zkušenostech, intuici a seberozvoji daného hlídače, kolik druhů nevítaných hostů dokáže rozpoznat.

Proto říkám, že záleží na našich schopnostech, seberozvoji a intuici, zda vůbec rozpoznáme, když naše smysly v tom obrovském množství informací zachytí něco pozoruhodného. Geniální investoři hledí na svět, jako na nabídku skvělých investičních příležitostí. Dobří lidé sledují, komu mohou pomoci. A moudří lidé mají na mysli to, co je pro ně hlavní v dané fázi života tak, aby dosáhli naplněného života a aby vhodně podporovali společnost. To, jak se díváme na svět tedy zcela zásadně ovlivňuje celý náš život.

A jakou část pravdy jsme vlastně schopni slovy předat dál tak, aby to nebylo příliš zkreslené?

No upřímně řečeno toho moc není. ... Použili jste už někdy větu typu: "To nejde slovy vyjádřit"? A přesně o tom to je! Tomuto tématu se budeme věnovat podrobněji až v tematickém celku komunikace, ale základy se řekneme už teď.

Pravda je nesmírně obsáhlá a to, jakou její část vnímáme vytváří spolu s našimi postoji, cíli a hodnotami náš světonázor. Ale tento světonázor není ve své podstatě tvořen slovy, ale spíš pocity a mlhavými představami. Proto naše komunikace není přesným vyjádřením našich myšlenek. Naše komunikace je tedy v nejlepším případě snahou o to najít vhodná slova k uspokojivě věrnému popsání určité části našeho světonázoru. A to navíc platí pouze v případě, že chceme sdělovat pravdu a nechceme nikoho balamutit, nebo s ním manipulovat.

A co jsou tedy vlastně ta slova? V určitém období si naši předci začali uvědomovat, že by bylo výhodné, aby spolu komunikovali. A tak hledaly nástroje, které by jim tu komunikaci umožnily. Nejdříve se nejspíš jednalo o gesta a specifické zvuky. Prostě předkové nejdříve využívali to, co převzali od ostatních zvířat. Jak se ovšem lidé vyvíjeli, tak pro ně přestávaly být ty primitivní komunikační nástroje dostatečné. Pokrok umožnil rozvoj mozku a s ním spojená schopnost lidí vydávat velké množství zvuku. Tím, že lidé tyto zvuky kombinovali, tak vytvářeli mnoho jedinečných pojmů, kterým říkáme slova. A takto předci získali pokročilejší nástroje k popisování reality neboli pravdy. Jenže lidé mají tendenci přebírat zkresleně to, co slyší. To zkreslení bývá zapříčiněno především nedokonalou pamětí a osobními zájmy. Proto vznikla potřeba zaznamenat ústní sdělení do nějaké trvalé formy. A tak vývojem vznikly různé soustavy grafických značek, tedy různé abecedy. Slova tedy vznikla jako dostupný a ekonomický prostředek k popsání reality. A zatím tu není nic lepšího, čím bychom mohli snadno sdělovat obrovské množství informaci. Přesto mějme na paměti, že jsou slova používána, protože jsou ověřená, ekonomická a rozšířená, ale naše myšlenky vyjadřují více, či méně zkresleně. Mysleme na to, když s někým komunikujeme. A to především, pokud se s ním nejsme schopni pochopit.

Už jsme si tedy řekli, že celou pravdu nedokážeme vnímat, postřehnout, ani pochopit už vůbec ne předat dál. Co tedy v reálném světě považujeme za pravdu?

Lidstvo samozřejmě o vlastní neschopnosti pochopit celou pravdu ví. Přesto je tento pojem natolik mocný a užitečný, že se pro nás stal modlou. Proto pokud máme dobrou vůli poznat nebo sdělit to, co je pravdě nejbližší, tak volíme takový způsob určení pravdy, který nám nabízí její nejmenší zkreslení pro námi požadovaný účel. Na wikipedii jsem našel, že se k určení pravdy používají následující postupy:

  1. Pravdou je to, na čem se shodne většina.
  2. Pravdou je to, čemu věří většina.
  3. Pravdou je to, co tvrdí nějaká autorita.
  4. Pravdou je to, co je prokázáno opakovanými vědeckými pokusy.
  5. Pravdou je to, co je společensky prospěšné.

Všimněte si, prosím, že je v uvedených příkladech vnímaní pravdy závislé na úsudku lidí, na pouhých opakovaných vědeckých pozorování čehosi a na tom, abychom si obhájili to, co vlastně chceme sami prosadit. Asi sami cítíme, že je každý z těchto přístupu poměrně lehce manipulovatelný. A k této nepřesnosti ještě musíme přidat, že mohou být předkládané informace upraveny tak, aby napomohli dosáhnout vlastních zájmů člověka, který je předkládá.

Pravdu tedy berme jako nedosažitelný ideál. A k tomuto ideálu se snažme přiblížit především v těch podstatných oblastech života. A abych v tomto názvosloví udělal trošku pořádek, tak tímto zavádím pojem pravdička. Pojem pravdička představuje obraz pravdy v reálném světě. Tento obraz by měl být pochopitelný, sdělitelný a efektivní. Pravdičkou je tedy to, že máme upřímnou snahu říkat pravdu a že si zpětně vyhodnocujeme, zda jsme správně volili svá slova a vnímali svět. Efektivita znamená, že u důležitých témat věnujeme více času a energie jejich pochopení a předání druhým. A u těch méně důležitých to z důvodu jejich nedůležitosti trošku ošidíme, abychom si zbytečně nevyplácali cennou energii a čas.

Doposud jsme se bavili spíše teoreticky a spojitost s našimi životy asi nebyla na první pohled zřejmá. Proto si teď uveďme oblasti, ve kterých se nemožnost pochopení a sdělení celé pravdy projevuje opravdu velmi výrazně:

  1. Není v silách člověka, aby poznal celou pravdu. A s tím sdělením pravdy ostatním je to ještě podstatně horší. Proto vždy mysleme na to, že je naše vnímání světa zkreslené. Stejně tak je dobré mít na paměti, že nikdo není schopný slovy přesně vyjádřit myšlenku, kterou chce předat. Pro mě z toho plyne závěr, že je pokorný přístup nedocenitelný a pokud nám někdo řekne naprostou pitominu, nebo pokud je někdo netaktní, tak to pusťme z hlavy. Ono se totiž jistě stane i nám, že se díky nevhodné volbě slov naprosto zesměšníme a také raději u druhého nalezneme pochopení než, aby nás trápil ještě víc. 
  2. Pokud se nejsme schopní s někým pochopit, tak je nejspíš příčina v rozdílném vnímání světa. V těchto případech pomáhá, pokud se pokusíme vcítit do životního příběhu našeho protějšku a vnímat tu část pravdy, kterou vnímá on. Pokud budeme chvíli přemýšlet o situaci z jeho pohledu, tak se nám jistě budou snadněji hledat správná slova k vyjádření našich myšlenek. Pokud ovšem vzájemné nepochopení pramení z toho, že nemáme vůli se pochopit, tak nám asi nepomůže, ani když se budeme stavět na hlavu 😊.
  3. Mysleme na to, že je prezentace myšlenek a ideálů vždy neúplná. Většinou jsou prezentovány právě ty příjemné, hezké a přínosné části myšlenek, které napomáhají jejich prosazení a opomíjí se například náklady k jejich uplatnění. Když se ovšem tyto myšlenky přijmou a dojde na její uplatnění v praxi, tak se najednou začínají objevovat ty problematické souvislosti, o který se předem nemluvilo. Kamenem úrazu většinou bývá reálné technické provedení myšlenky a mechanizmy, kterými se zajištuje kontrola dodržování myšlenky a způsob trestání těch, kteří danou myšlenku nectí. Proto může být poměrně zajímavé se zpětně seznámit s argumenty, které byly použity při prosazování některých zásadních myšlenek nebo ideologií, a s tím, jak po čase vnímáme uplatnění těchto myšlenek v praxi. Přesto bychom bez uplatňování rizikových myšlenek stále žili na stromech a od ohně bychom si drželi odstup, protože nás pálí. Buďme tedy obezřetní a spíše, než o předkládaných informacích zkusme při prezentaci zásadních myšlenek přemýšlet o tom, jak nejspíš dopadne jejich uplatnění v praxi. Stejně tak ale buďme tolerantní, protože přínosné bývají i myšlenky s drobnými chybičkami.
  4. Poznávání pravdy a sdělování pravdičky nás stojí čas a energii, což jsou velmi hodnotné omezené zdroje. Proto rozlišujme témata podle jejich významu pro náš život. Těm významným tématům se věnujme opravdu poctivě a s těmi nepodstatnými se příliš netrapme. Já osobně určuji významnost podle toho, do jaké složky smyslu života určité téma spadá. A protože nejsme roboti, tak není od věci část energie a času věnovat i marnivosti 😊.
  5. Úplná pravda je nesmírně obsáhlá a my jsem z ní schopní vnímat pouhou malou část. Mějme ovšem na paměti, že je kvalita našeho života, ale třeba i nálada značně závislá na tom, jakou část pravdy vnímáme. A to, co vnímáme můžeme do značné míry sami ovlivňovat. Snad všichni můžeme ve svém životě nalézt dostatek podnětů k tomu, abychom byli zakomplexovaní a chronicky nešťastní. Umění ale spočívá v tom, abychom rány osudu brali jako cennou seberozvojovou lekci a aby pro nás bylo těch pár krásných okamžiků motivací k překonáváním životních překážek.
  6. Doporučuji se řídit jednou myšlenkou, která se týká pravdy. Tato myšlenka říká, že bychom měli naslouchat těm, kteří tvrdí, že pravdu hledají a od těch, kteří říkají, že ji už našli, bychom měli rychle utíkat pryč. Tato myšlenka odkazuje na to, že pravdu nikdy nelze zcela poznat a pokud někdo tvrdí, že jí zná, tak pravděpodobně využívá slovo pravda k tomu, aby nás využil k dosažení svých cílů. Proto říkám, že je sebevzdělávání nikdy nekončící a pokud nám někdo tvrdí, že se nemůže mýlit, tak jeho názor asi za moc stát nebude.
  7. Tím, že nejsme schopni vyjádřit celou pravdu, tak je naše pochopení s ostatními podstatně závislé na tom, do jaké míry máme podobný světonázor. Pokud si chceme s někým rozumět velmi dobře a pokud se s ním chceme být schopní dorozumívat pomocí stručný frází, tak nám pomůže, pokud dokážeme naše světonázory co nejvíce sjednotit. Já například vysvětluji zásadní témata do hloubky právě proto, abychom byli na jedné vlně a abychom si dobře rozuměli. Pokud byste před rokem zaslechly pojem složka smyslu života, tak by vám to asi nic neřeklo. Nyní již doufám, že rozumíte nejen tomuto pojmu ale především jeho významu pro naše životy.
  8. Naše vnímání světa a předávání informaci je zkreslené. Proto nezkreslujme naše vnímání světa ještě tím, že budeme používat slovo pravda, když je příhodnější slovo pravdička. Typickým příkladem pravdičky je tento projekt. Při tvorbě projektu věnuji mnoho úsilí tomu, abych věcně a obsáhle mluvil o podstatných tématech. Přesto jsem si vědom toho, že vám sděluji pouhou drobnou část pravdy. Ani, kdybych napsal o každé přednášce celou knihu, tak by se nejednalo o celou pravdu, protože bych stejně nepostihl všechny souvislosti a některé názory by stejně mohly být i přes veškerou snahu nevhodné. Nesnižujme tedy kvalitu našeho světonázoru tím, že budeme slovo pravda používat v nevhodných souvislostech.
  9. Pravda je velmi složitá, a proto se skládá z obrovského množství úhlů pohledu. Proto se setkáváme s dokonalosti naprosto výjimečně. A pokud na něčem vidíme chyby, tak už přemýšlíme, zda o to máme usilovat, nebo zda si raději nemáme počkat na něco lepšího. Jenže každá šance se jednou ztrácí a váhání nás může přijít draho. Proto náš pud sebezáchovy využívá emoce, které nám umožňují vidět svět pouze z určitého úhlu pohledu. Díky tomu odpadá zdrženlivost při posuzování kladů a záporů. A tím se snáze přimějeme něco udělat. V případě strachu vnímáme rizika, v případě štěstí vidíme zase to pozitivní. No, a protože hold dokonalého chlapa doposud svět nespatřil, tak někdo prozíravý vymyslel lásku, aby si alespoň na kratičkou chvíli dámy myslely, že zrovna ten jejich muž dokonalý je.
  10. Sdělování určitých faktů, které jsou součástí pravdy je dnes jednou z nejpokročilejších metod masové manipulace. Obzvláště v tom vynikají někteří politici. Jádro manipulace spočívá v tom, že manipulátor řekne určitá fakta, která jsou obecně přijímaná a ve své podstatě logicky nenapadnutelná. Na tato fakta pak ovšem manipulátor naváže zdánlivě logickou úvahou, která nás již ale vede k vytvoření chybného závěru. Často jsou uváděna taková fakta, která v nás mají vzbuzovat strach, čímž na nás sdělení působí neodkladně. No a v daném příběhu pochopitelně manipulátor vystupuje, jako statečný rytíř, který se za nás bude bít do posledního dechu. Moje babička by to trefně okomentovala slovy "Že ho huba nebolí". Tato manipulace je zákeřná logickou nenapadnutelnosti předkládaných tvrzení. A protože respektujeme to, co rozumem nedokážeme vyvrátit, tak jsme k tomuto druhu manipulace dosti náchylní. Naštěstí lze tento druh manipulace snadno rozpoznat, protože nás podvědomá multikriteriální analýza, které říkám intuice upozorní, že na tom něco nesedí. A proto bychom měli znát kvalitu naší intuice a podle toho ji i brát v úvahu. V každém případě si dávejme na manipulátory uvedeného typu opravdu velký pozor!
  11. Teď tu mám jednu perličku! Tvrdím, že myšlenky a ideály není možné slovy vyjádřit. Přesto se naše společnost rozhodla zvolit z několika tisícileté historie hledání vhodné formy spravedlnosti to, že bude kontrolovat dodržování formulací určitých myšlenek. Těmto formulacím říkáme zákony. Přiznám se, že čím vím o tom přemýšlím, tím víc jsem přesvědčen o nevhodnosti tohoto řešení. Právní řád, jako základ není špatnou variantou. Ale to, že je duch zákona jaksi doplňkovým kritériem je jasným znakem toho, že takovýto právní řád už mele z posledního. Psaný zákon, který není kombinován s morálkou prostě nemůže být zárukou spravedlnosti a dobrých vztahů ve společnosti. Ukažme si to na příkladu. Představme si, že sestavíme robota s umělou inteligencí. Tento robot bude mít naprostou svobodu v tom, co bude dělat. Výjimkou bude pouze to, že bude muset naprosto přesně dodržovat zákony. Jako cíl robotovi stanovíme, aby nám vydělával maximální množství peněz. Morálka tedy pro robota nebude mít žádný význam. Své jednání bude směřovat k maximalizaci vydělaných peněz a než přikročí k akci, tak pouze zkontroluje, jestli svým jednáním neporušuje zákon. Ale zákony jsou nedokonalé, občas mají nejasný výklad a někdy si dokonce i protiřečí. Jak by se asi robot choval, kdyby byl naprogramován k vyhledávání skulin v zákonech? Zvolili byste si takového robota za svého přítele? Cítili byste k němu důvěru? Vynahradila by jeho obrovská úspěšnost při vydělávání peněz to, že ignoruje morálku? A nevede nás náhodou náš právní řád k podobnému pohledu na svět, jaký má zmíněný robot? Není absence požadavku na významné uplatnění morálky v justici zásadní chybou?

Na závěr si ještě dovolím nezbytnou připomínku:

Upozorňuji na to, že v přednášce nemusí být vše dokonale správně. Proto uvedené informace nikdy slepě nepřebírejte a o všem kriticky přemýšlejte.

A to je vše lidičky! Touto přednáškou jsme zakončili 1. ročník projektu Poznávání podstaty! Tímto vám velmi děkuji za přízeň a máte můj velký obdiv, že jste dokázali shlédnout všechny zveřejněné přednášky. Příští přednáška bude věnována Vyhodnocení 1. ročníku projektu Poznávání podstaty a uvedu tam i některé doplňkové informace k doposud zveřejněným přednáškám. V příští přednášce ale především představím změny, kterých projekt od 2. ročníku dozná. Některé změny jsou opravdu zásadní, takže si určitě přednášku nenechte utéct.

Pokud se vám přednáška líbila, prosím o její sdílení, o sledování kanálu Poznávání podstaty na YouTube a o sledování Facebookového a Twitterového účtu projetu. Budu rád i za vaše komentáře k videím.

Mějte se krásně

váš Diskutér