Společnost - Úvod - Přednáška č.18

Zdravím vás lidičky,

já jsem Ondra Kovanda (Diskutér) a vítám vás u přednášky č.18 projektu Poznávání podstaty. V této přednášce se zaměříme na základy tematického okruhu Společnost.

Nejdříve si zopakujme motto projektu, které zní: Naplněný život, udržitelná společnost, budoucnost. A zrovna téma Společnost souvisí s mottem projektu víc než dost 😊. Pojďme na to! 😊

Odkaz na přednášku ve formě videa na YouTube - zde

Společnosti v naši životech zastávají významné role. Na jednu stranu jsou pro nás společnosti velmi přínosné, protože si díky nim můžeme užívat neuvěřitelnou kvalitu života. Na druhou stranu ale díky společnostem zažíváme pocity křivdy a konflikty, které někdy přerůstají až ve války. Téma Společnost je tedy nesmírně rozsáhlé a v této přednášce si řekneme jen úplné základy. Proto se budeme zabývat následujícími otázkami: Jak bychom žili bez společností? Proč společnosti vznikají? Co to jsou vlastně ty společnosti? Jaké jsou předpoklady vzniku společností? Co je důležité pro udržení "zdravé" společnosti? Pojďme si na položené otázky odpovědět 😊.

Jak bychom žili bez společností?

Bez společnosti bychom žili jako samotáři. To asi není žádný závratný poznatek! Rozeberme si ale důsledky, které by z této skutečnosti plynuly… Proplouvali bychom životem sami. Sami bychom řešili své problémy. Sami bychom si zajišťovali bezpečí. Partnerem by nám byl ten, kdo by šel zrovna okolo a ne ten, koho bychom si vybrali. Navíc by se naše cesty s těmi partnerovými velmi záhy rozešly, protože bychom netvořili ani základní společnost, kterou je rodina. Děťátka by se proto o sebe musela starat od počátku zcela sama. V lepší případě by se o ně alespoň maličko starala matka, otec by byl totiž s určitostí na hony daleko. Proto by byla obrovská úmrtnost miminek a ta, která by přežila by toho moc neuměla. Neměla by se totiž kde inspirovat! Náš druh by se tedy moc nerozvíjel, protože by předávání informací a dovedností skrze generace bylo téměř nulové.

O vše bychom se tedy starali sami. Proto bychom museli během života vykonávat velký počet drobných činností. Způsob vykonávání těchto činností bychom si ovšem museli vyvinout sami, protože bychom se to neměli od koho naučit. Určitými vodítky by nám, při troše štěstí, ještě byly pudy a omezená inspirace u rodičů. I tak by pro nás ovšem bylo tvrdým oříškem naučení se nové dovednosti. Proto bychom vykonávali pouze nezbytné činnosti a ani v těch bychom většinou neexcelovali.

Samotářský život by byl tedy velmi náročný a krajně neefektivní. Prostě bychom přišli o tu synergii, kdy ve společnosti můžeme využívat své silné stránky a ty naše slabiny za nás řeší ten, komu to jde lépe. To znamená, že se ve společnosti každý snaží vykonávat to, v čem je dobrý. Tím to vykonává poměrně rychle a kvalitně. Bez společnosti bychom ale hold museli vykonávat i to, co nám nejde. Výsledky by pak byly bídné. Navíc by nám to trvalo dlouho a zbytečně by nás to vysilovalo. Navíc přeci víme, že se nám každý den daří jinak. Ty dobré dny jsou totiž střídány i těmi špatnými, a dokonce i příšernými. Proto bychom na absenci spolupráce tvrdě dopláceli především v těch příšerných dnech. Tedy během nemocí, vyčerpání, zranění, nebo kdyby si nás třeba někdo vyhlédl k obědu 😊. V těchto případech bychom sami byli buď nesmírně zranitelní, nebo bychom si velmi obtížně obstarávali potravu a léčbu. S velkou pravděpodobností bychom tedy takováto období ani nepřežili.

Další významná nevýhoda v životě bez společnosti by spočívala v oblasti výběru partnera. Každý jsme prostě jiný a každému z nás sedí trošku jiný protějšek. Proto je pro nás vhodné, když máme možnost pořádného výběru. A právě ve společnosti je mnoho lidí na malém prostoru a panuje zde vcelku velká důvěra. Díky tomu se můžeme setkat s mnoha potenciálními partnery a z nich si můžeme vybírat. No, a přitom se nemusíme zase tak moc bát, že nás ten druhý pouze využije a pak zmizí. Ovšem to, jestli o nás bude zvolený partner stát je už věc jiná 😊.

No a výhodou v životě bez společnosti by pak byla nezávislost na ostatních a absence všemožných složitostí, které jsou spojeny se vzájemným soužitím. Člověk by navíc ani nemusel řešit otázky spravedlnosti, důvěry a morálky. Prostě by nebudoval žádné vztahy!

Nyní si shrňme život bez společnosti: Život bez společnosti by byl tedy velmi náročný a značně neefektivní. Sice by se člověk nemusel ohlížet na potřeby druhých, ale zaplatil by za to obrovskou daň. V takovémto světě by se o sebe každý musel postarat sám a byl by schopný řešit pouze základní potřeby. Člověk by byl velmi zranitelný a neměl by pocit bezpečí. Navíc by nikdy nevytvořil ani rodinu. Zásadním nedostatkem by byla i neschopnost předávat zkušeností a znalostí mezi generacemi. Lidé by se prostě v podstatě nerozvíjeli. Drobnou výhodou by pak byla nezávislost a nezávaznost. Dělali bychom prostě to, co bychom chtěli, ale nesli bychom si za to následky v plné rozsahu. 😊

Proč společnosti vznikají?

Na tuto otázku jsme si vlastně odpověděli v předchozí části přednášky. Společnosti vznikají právě kvůli zajištění těch přínosů, o které bychom bez nich přicházeli. Proto by, podle mého názoru, měly být společnosti po celou dobu svého fungování věrné těm cílům, kvůli kterým vznikly! Případná zásadní změna cílů společnosti by měla být vyvolána pouze výraznou změnou okolních podmínek. A změna směřování společnosti by měla být řádně komunikována se všemi dotčenými osobami. Dále považuji za nezbytné, aby si každá společnost udržovala přínosnost pro všechny členy, kteří se jí snaží být prospěšní. Měla by prostě fungovat taková nezpochybnitelná dohoda, že si májí být společnost a její členové vzájemně prospěšní. Ty případné změny ve společnosti by měly být prováděny obezřetně a s rozmyslem. Následovně by měly být upřímně zhodnoceny skutečné dopady zavedených změn. A v případné negativní dopady by měly být pojmenovány a odstraňovány.

Ono to zní samozřejmě, že by společnosti měly zůstat věrné svým cílům a hodnotám. Bohužel se ovšem často společnosti při svém růstu a rozvoji mění tak, že se reálně od svých původních hodnot postupně vzdalují. Proto si myslím, že by měly jednotlivé společnosti pravidelně ověřovat, zda se jim stále daří zajišťovat ty hlavní cíle, kvůli kterým vznikly. Zásadní výzvou bývá udržování alespoň přijatelné spravedlnosti a rovnosti. Ono se totiž u rozvinutých společností stává, že se "utopí" v řešení nepodstatných formalit a ztratí ze zřetele ty své zásadní strategické cíle. Další hrozbou pak bývají populisté a manipulátoři, kteří hlásají vznešené cíle, ale reálné kroky směřují ke svému prospěchu. Těmto manipulátorům a populistům nahrává nedokonalost lidské paměti a to, že je šíření lži snadnější než její věrohodné vyvracení. Já vidím ochranu proti manipulátorům v nadhledu, pokoře, logickém uvažování, seberozvoji a v tom, že budeme odmítat a trestat podvodníky.

Je mnoho typů společností. Přesto existují určité společné cíle, ke kterým většina společností směřuje a kvůli kterým vznikají. Dosahování těchto cílů by tedy mělo být trvale kontrolováno. Z mého pohledu jsou nejzásadnější důvody pro vznik společností následující:

1. Spolupráce – spolupráce nám v kombinaci s dělbou práce umožnila neskutečný rozvoj. Kromě toho nám ovšem spolupráce pomáhá překonávat i těžká období 😊. Jen si vzpomeňme, jak bychom se o sebe starali v době, kdy nás třeba paralyzuje nemoc. Přes její obrovskou přínosnost je pro mě ovšem zázrakem, že vůbec spolupráce existuje. Ono je totiž nejpřirozenější vlastností lidí sobectví. A ta ochota ke spolupráci vychází z očekávání, že nám pomoc druhý v budoucnu oplatí. Tento předpoklad je ale vskutku dost odvážný, protože z hlediska našeho přirozeného sobectví je výhodnější sledovat krátkodobé dopady našeho chování. A z tohoto pohledu je rozumnější pomoc přijmout a pak ji neoplatit. Proto mě asi nikdy nepřestane fascinovat, že se lidstvu podařilo překonat tu počáteční přirozenou nedůvěru. Muselo to být vykoupeno překousnutím mnoha křiv a zrad. Nakonec ovšem ta touha po spolupráci musela být tak mocná, že si lidé stanovili společenské smlouvy, které je nutí brát ohledy i na potřeby druhých. To, že jsou lidé schopní podstoupit aktuální sebeomezení pro dosažení většího přínosu v budoucnu je pro mě tedy asi největším úspěchem v historii lidstva. I tak ovšem zatím nemáme dokonalou ochotu se sebeomezovat pro prospěch společnosti. Ještě dál k dokonalosti má ale podle mě kvalita těch společenských smluv, které mají řídit spolupráci a zajištovat důvěru ve společnosti. Ano, v těchto oblastech nás čeká ještě spousta práce. Přesto ale nezapomínejme, že se již lidstvu podařilo něco neuvěřitelného. Podařilo se mu v poměrně velkém rozsahu nadřadit společensky prospěšné sebeomezování nad krátkozraké sobecké zájmy. Prostě se nám podařilo překonat přirozenost, abychom mohli vybudovat fungující společnost. Za mě je tohle prostě bombastické a nebojím se to nazvat evolučním krokem! Přesto si neodpustím připomínku, že se vlastně stáváme efektivní součástkou společnosti a naše samostatné fungování už je, nebo brzy bude nemyslitelné. Je to prostě něco za něco!
2. Dělba práce – každý by měl dělat to, v čem je relativně dobrý a co je potřebné. Tento přístup zajišťuje tvorbu mnoha hodnot pro společnost. A to je nesmírně efektivní a výhodné.
3. Vzájemná inspirace a sdílení znalostí – každý z nás je členem jiných schopností a ač je svět složitý, tak jsou naše životy dosti podobné. Proto bychom si ve společnosti měli předávat znalosti a zkušenosti z těch oborů, kterým rozumíme. Navíc můžeme díky komunikaci a záznamu myšlenek čerpat ze znalostí předchozích generací. Tak je přeci velká škoda této mocné příležitosti nevyužívat.
4. Společná ochrana – samotný člověk by byl velmi zranitelný. Proto je snahou společností, aby chránily své členy před hrozbami. Proto mají společnosti své obranné složky, které chrání jejich členy před predátory, před živelnými katastrofami, nebo třeba před jinými skupinami. Ke střetům ale docházelo od nepaměti i mezi členy jedné společnosti. A tyto konflikty často vyvolávaly vášně, ale také umožňovaly společnostem změnit směr, kterým se ubíraly. Vítězi sporu pak náležela možnosti zvolit směřování celé společnosti nebo její části. Kromě toho, ale vítěz také potřeboval mít prostředky ke stabilizaci rozdělené společnosti, aby vášně nepřerostly v občanskou válku. Proto společnosti potřebují i vnitřní bezpečnostní kontrolu. Dnes je již svět složitější a vliv v něm má více různých názorových proudů. Vliv těchto skupin se pak v čase mění podle změny situace ve světě nebo podle aktuálních schopností jejich zástupců. Teprve budoucnost ukáže, zda jednu společnost více různorodých skupin obohacuje nebo přespříliš oslabuje.
5. Vznik důvěryhodného prostředí – člověk toho sám moc nezvládne, proto podvědomě prahneme po tom, abychom měli někoho, kdo nám v případě potřeby pomůže. Pokud budeme žít v důvěryhodném prostředí tak budeme klidnější a vyrovnanější. Náš pud sebezáchovy bude relativně v klidu, protože bude cítit, že máme dobrý záchranný systém. A právě pocit důvěry velmi zásadně přispívá k tomu, abychom považovali náš život za kvalitní a bezpečný. To je jedním z důvodů, proč by se společnosti měly snažit o to, aby byly vnímány jako důvěryhodné.
6. Možnost vybírat si společníky – každý z nás je trošku jiný a každému z nás vyhovuje po našem boku někdo jiný. To se týká partnera, spolupracovníků, nebo třeba kamaráda. A právě možnost vybírat si vhodné společníky pro život nám umožňuje společnost. A to tím, že se v ní koncentruje mnoho lidí na malé prostoru. Podobní lidé se navíc setkávají ve specializovaných skupinách (např. ve školách). Kromě toho máme, díky společnosti, k ostatním předem důvěru, což nám umožňuje zahájit i případnou komunikaci. Ve světě bez společnosti bychom se prostě druhých báli, protože bychom je spíše považovali za konkurenty a hrozbu. Společnost nám tedy umožňuje získat vhodné kumpány pro život.
7. Zvýšení kvality života – jednoduše řečeno je vznik společnosti motivován tím, aby za určitá sebeomezování lidé získali větší kvalitu života. Jak již bylo uvedeno, tak přínosy spočívají především ve sdílení práce, společné ochraně, možnosti výběru společníků, v lepším přístupu ke zdrojům atd. Zopakuji, že je podle mě zásadní, aby společnosti usilovaly o svou přínosnost alespoň pro ty své členy, kteří se jim snaží být prospěšní. V žádném případě by nemělo docházet k tomu, že si většinu přínosů z existence společnosti uzmou privilegované vrstvy, které si pak budou hledat zdůvodnění, proč mají mít více než by jim spravedlivě náleželo. Takovéto sobecké chování elit prostě vytváří vnitřní napětí ve společnosti. No a ty tím snižují stabilitu, zdraví a kvalitu společnosti. My si ovšem uvědomme, že to sobecké chování prostě vychází z lidské přirozenosti a že je v rozumné míře asi i evolučně nezbytné. My prostě chceme mít více než druzí a chceme být lepší než druzí. Proto se svodům sobectví tak lehce a často podléhá. Se sobectvím se dá bojovat především tím, že si začneme klást dlouhodobé cíle, které budou přesahovat délku našeho života a kdy budeme chtít mít kolem sebe dobré a spokojené okolí. Tak teď už víme, co máme dělat! Pustíme se do toho? 😀

Z uvedeného výčtu cílů společností si prostě vyberme ty, které jsou pro danou společnost smysluplné. Kromě toho je samozřejmě vhodné se zamyslet nad tím, zda naopak nebude přínosné pro danou společnost nějaký specifický cíl přidat.

Co to jsou vlastně ty společnosti?

Společnost je skupinou nejméně dvou lidí, kteří mají alespoň nějaké cíle společné. Na světě je několik miliard lidí a ti se dělí do různých společností. Každý z nás je členem mnoha různých společností. Některé společnosti si vybíráme a některé můžeme změnit jen velmi těžko, nebo třeba i vůbec. Některé společnosti jsou malé a některé mají třeba i celosvětový význam. Společností může být rodina, náboženství, národ, obec, určitá společenská vrstva, zájmový spolek, věková skupina,

nebo třeba příslušnost k nějaké instituci, třeba vzdělávací. Každá společnost má určitá vnitřní pravidla, hodnoty, cíle, ale i znalosti, zkušenosti, historii a příběhy. Společným znakem bývají třeba i unikátní dorozumívací prostředky. Nekvalitní společnosti často prezentují vznešené cíle pouze jako lákadla k získání přízně a členů. Nekvalitní společnosti nicméně uváděných cílů zpravidla nechtějí nebo nejsou schopny dosahovat. Proto pak vyhlášené cíle a hodnoty mění v okamžiku, kdy si lidé začínají uvědomovat, že jejich sliby nejsou naplňovány. V těchto případech také zpravidla dochází k odhalování vnějšího nepřítele, který selhání zapříčinil.

Do kvalitní společnosti naopak lidé chtějí patřit a takováto společnost se rozvíjí. Nekvalitní společnost pak musí své členy donucovat k dodržování svých hodnot a pravidel především silou a manipulací. Můžeme být tedy členy společnosti České republiky, středí vrstvy, komunity nějakého sociálního media, určité obce, či některého náboženství. A asi nejvýznamnější společností v životě každého z nás je rodina. Na náš život tedy může mít vliv to, co se stane v rámci naší rodiny, ale třeba i to, že se vedení některého sociálního média na nějakém jiném kontinentu rozhodne změnit charakter této služby. V případě negativních změn v dané společnosti je pak na nás, zda se z ní dokážeme přeorientovat jinam. Jinými slovy se stáváme příliš zranitelnými, pokud svůj život příliš úzce svážeme pouze s malým počtem společností. Sázka na jednu kartu sice může být někdy výhodná, ale je jednoznačně riskantní. 

Jaké jsou předpoklady vzniku společností?

Již jsme si řekli, že je společnost skupinou dvou a více lidí, kteří mají alespoň nějaké cíle společné. Důvodem pro vznik společnosti je tedy snaha dosáhnout cílů, kterých by buď jednotlivec sám nebyl schopný dosáhnout, nebo by jich společnost měla být schopná dosáhnout jednodušeji. Na počátku prostě musí vzniknout nějaké cíle, ke kterým bude společnost směřovat. A členství v této společnosti by jednoduše mělo být výhodné pro dosahování daných cílů. Jinými slovy by společnost měla fungovat správně a měla by členům reálně pomáhat v tom, co jim oficiálně nabízí.

Myšlenka na vznik společnosti je samozřejmě tím prvním krokem a zcela zásadním krokem. Často jsem totiž tak zaslepeni a přetíženi, že si ani neuvědomujeme, že nějakou společnost potřebujeme. Srovnatelně důležité je ovšem i získání dalších členů a podpory pro danou společnost. Je prostě nutné nadchnout pro vznik, rozvoj a správu společnosti další osoby. Pro někoho může být tento úkol snadný, pro někoho to může být náročnější než přijít se skutečně kvalitním konceptem přínosné společnosti. V každém případě považuji vytvoření konceptu kvalitní společnosti a nadchnutí dalších lidí pro danou myšlenku za to nejzásadnější při zrodu společnosti.

Myslím si, že takto stručný a obecný popis předpokladů vzniku společností je pro začátek dostatečný. Spousta lidí má totiž v hlavě koncepci pozoruhodné společnosti, ale nedokáže ji kvalitně definovat, nebo pro ni naopak nezvládne získat širší podporu. Proto začínejme těmito body 😊.

Co je důležité pro udržení "zdravé" společnosti?

Vycházejme z předpokladu, že se zdravá společnost vyznačuje reálnou přínosností pro drtivou většinu svých členů a že jim pomáhá v důležitých životních otázkách. Z těchto důvodů by takováto společnost měla neustále usilovat o vlastní rozvoj a měl by v ní být kladen velký důraz na zajišťování vnitřní spravedlnosti a důvěry. Navíc je dobře známé, že pořádek dělá přátele. Proto by ve "zdravé" společnosti měla být uspokojivě vyjasněna práva, povinnosti a zodpovědnost jednotlivých členů. K dobrému fungování společnosti je navíc naprosto nezbytné, aby její členové cítili potřebu svá práva a povinnosti dodržovat. Asi nikdy nebude reálné, abychom zvládali všechno. Podstatná je však ta upřímná snaha své povinnosti plnit! To považuji za zcela zásadní! V opačném případě se rozšiřuje pokrytectví a upadá důvěra ve společnost. Ve stavu, kdy se někdo snaží a jiní se pouze vezou na práci a obětech druhých, vzniká uvnitř společnosti napětí a nespokojenost. A to postupně vede k rozpadu společnosti nebo k její přeměně na totalitní systém. V totalitě pak dochází k nadřazování přežití systému nad odstraňování chyb a jeho zkvalitňování. Proto totality využívají sílu a všemožná omezování.

Nyní přejděme k otázce vedení společnosti. Z praxe víme, že jsou lidé různě schopní. Navíc nás všechny pud sebezáchovy nabádá k tomu, abychom v 1. řadě sledovali svůj vlastní prospěch. Z těchto důvodů potřebuje "zdravá" společnost i schopné vedení. Vedení musí mít nadhled a musí být schopno společnosti vytyčit vhodné společné cíle. Tyto cíle by měly vycházet ze znalosti potřeb členů, ale i z toho nutného a nepopulárního. Ty nutné a nepopulární potřeby představují například časově vzdálenějších cíle, podporu druhých a různé regulace, které jsou nutné pro zajišťování spravedlnosti a dobrého soužití. Právě vyvážená volba cílů společnosti je nesmírně složitá a zcela zásadní pro to, aby byli členové se svou společností dostatečně spokojení a aby měli potřebuji jí podporovat. Přesto může být pro schopné vedení ještě náročnějším úkolem zachování pokory a nadřazování dlouhodobé kvality a přínosnosti společnosti nad své vlastní cíle. Právě smysluplné upřednostňování zájmů spravované společnosti nad nutkání pomoci hlavně sobě vyžaduje obrovskou osobní a morální kvalitu vůdců... Z mého pohledu je třeba, aby správa společných záležitostí probíhala opravdu kvalitně. Proto má být také spravování společnosti dobře odměňováno a vysoce respektováno. Stejně tak by ovšem měli mít správci společného majetku a zájmů odpovědnost za svou práci a za svá rozhodnutí.

My lidé jsme evolucí "naprogramování" ke sledování vlastního prospěchu. Ve společnosti prostě žijeme příliš krátce na to, abychom sami sebe přestali považovat za střed světa. Navíc bychom se stali značně zranitelnými, kdybychom se začali plně spoléhat na "dobré srdce" našeho okolí. Přesto jsou silná vzájemnost a důvěra nezbytné pro fungování zdravé společnosti. My se prostě musíme cítit jako žádaná a respektovaná součást celku... Uvedeme si to na příkladu. Představme si společnost jako lidské tělo. Každý z nás pak představuje nějakou buňku. Skupiny lidí (buněk) se stejným zaměřením pak tvoří orgány. Aby tělo fungovalo správně, musí se tomuto cíli podřídit všechny buňky. Jednotlivé buňky musí vykonávat své úkoly a musí věřit v to, že tak budou činit i jejich kolegové. Pak bude tělo fungovat správně. Několik špatně fungujících buněk většinou činnost těla neohrozí, ale pokud se okolnosti sejdou špatně, tak i k tomu může dojít. Může se to projevit například rakovinou… A stejné je to i s fungováním společnosti. Sobečtí členové mohou jít ostatním příkladem a mohou tak zásadně podkopat kvalitu a zdraví celé společnosti. V krajních případech mohou být i příčinou jejího zániku. 

Na začátku přednášky jsem nastínil obraz života bez společnosti. Nyní k tomu přidám ještě jednu myšlenku, kterou považuji za dosti důležitou, a na kterou se budu v projektu opakovaně odkazovat:

Tato myšlenka se váže ke spravedlnosti, která je pro mě hlavním pilířem důvěry ve společnost. A důvěra ve společnost je pro mě ukazatelem její kvality. Tím chci říct, že bez zajištění spravedlnosti nebude ve společnost důvěra a ta pak bude degradovat tak dlouho, než se rozpadne. Proto nastražte uši i zamyslete se nad následujícími myšlenkami… Ve světě bez společnosti by kvalita života a význam každého člověka vycházely z kvality jeho těla, z rozsahu jeho schopností a z velikosti jeho snahy. To znamená, že by schopnější jedinci měli vyšší kvalitu života a že by byli i ve své nevelkém okolí relativně významní. Méně schopní jedinci, kteří by navíc ani neoplývali přehnanou aktivitou by pak měli nižší kvalitu života a moc významní by nebyli ani ve svém okolí. A ti nejméně schopní a velmi líní by pak asi příliš dlouho nepřežívali. Z tohoto plynou následující významné fakty… Zaprvé by kvalita a význam života v kombinaci s přístupností ke zdrojům těch nejschopnější jedinců byly násobně vyšší než těch nejméně schopných. Nejednalo by se ovšem například o milionkrát vyšší kvalitu života a přístupnost ke zdrojům, jak tomu v některých případech bývá dnes. Pak z toho také vyplývá, že by ti nejméně schopní měli být těm schopnějším vděčení za to, že těží z jejich práce, z jejich nápadů a že díky nim ve špatných obdobích i lépe přežívají. Tím chci říct, že považuji za spravedlivé, aby se všichni řádně snažili o spolupráci a aby z ní pak těžili přibližně stěně! Elity by dle mého názoru měly být vděčné, že za na někdo drhne záchody nebo, že nemusí vykonávat nebezpečné a fyzicky náročné práce. Stejně tak by ovšem měli být ti méně schopní vděční za to, že mají nějaké přístřeší, a že tam snad ještě teď mají teplo, sucho a něco k snědku. Opravdu fascinujícím výdobytkem je i ta téměř všeobecně dostupná zdravotní péče. Uvidíme, jak dlouho nám zdravotnictví ve stávajícím stavu ještě vydrží. Každopádně by se měly mít jednotlivé společenské skupiny v úctě, protože společnost může fungovat pouze jako celek! Proto je naprosto nezbytné, aby alespoň ti snaživí členové společnosti měli podmínky pro důstojný život a úctu vyšších vrstev. Vyšší vrstvy by naopak měly mít přístup ke kvalitnějším výdobytkům společnosti, ale měly by mít takový nadhled, aby se nenechaly pohltit honbou za nimi. Vyšší vrstvy by prostě neměly vykořisťovat ty nižší, protože ničemu nepomůže, když budou nižší vrstvy v bezvýchodné situací, bez budoucnosti a bez ochoty spolupracovat. Pardon, omlouvám se, musím své tvrzení trošku upravit. Ono to vlastně pomůže… populistům! A to alespoň mě dost trápí!

K té myšlence o rovnocenných přínosech společnosti pro její členy přidám ještě požadavek ohledně společenské odpovědnosti vedoucí k zajištění budoucnosti. S tím se pojí hlavně otázka udržitelnosti. Jedná se tedy o zajištění vhodného prostoru pro život a rozumné míry svobody. Proto je samozřejmostí nezplundrovat planetu a vyhnout se všemožným formám totalitních režimů, mezi kterými zmíním ten plíživý ekonomický. Když ale odhlédneme od toho zřejmého, tak pro mě otázku udržitelnosti představují především dětičky, které se zcela jistě velmi brzy stanou zásadním společenským tématem a předmětem sporů. Bude se řešit, zda jsou dobře vychované dětičky pro společensky odpovědné lidičky samozřejmostí, nebo zda můžeme být i společensky odpovědní bez dětí. Stejně tak se bude řešit, kam až sahá spravedlivá podpora rodin s dětmi od těch bezdětných, kteří upřednostňují vlastní pohodlí… Já mám na význam dětí pro společnosti jasný názor. S dětmi se sice pojí četné oběti, ale dávají našim životům smysl, přesah a jsou to prostě naši miláčci. Bez dětí prostě navíc bude zbytečná i veškerá ekologie a podobné další ideály, protože tu hold lidstvo nezůstane. Otázka malých Diskutérů je tedy natolik zajímavá a důležitá, že se k ní budu vracet opakovaně! 😊

A jak vlastně můžeme informace z dnešní přednášky využít ve vlastním životě? Zamysleme se zodpovězme následující body:

1. Zkusme ve volných chvílích popřemýšlet o tom, jak bychom žili bez společnosti. Jak bychom se cítili? Co by bylo lepší a co by bylo horší než nyní?
2. Do jakých společností nyní patříme? Které z nich jsou pro nás nezbytné a které vlastně nepotřebujeme?
3. U jakých společností stojí za úvahu, zda by nám neprospělo jejich opuštění? V čem by nám to mohlo pomoci?
4. Co můžeme udělat pro to, abychom byli společensky prospěšní tam, kde je to pro nás důležité?
5. Věříme v důležitost a existenci rovnováhy a vzájemnosti různých skupin v našich společnostech? Nebo má spíš každý hájit hlavně své zájmy?
6. Je pro nás rodina vychovávající a vedoucí děti k samostatnosti a slušnosti tím správným vzorem, nebo upřednostňujeme něco jiného?

Na závěr si ještě dovolím nezbytnou připomínku:

Upozorňuji na to, že v přednášce nemusí být vše dokonale správně. Proto uvedené informace nikdy slepě nepřebírejte a o všem kriticky přemýšlejte.

A to je vše lidičky! Příští přednášku zveřejním 23.11.2023. Vrátíme se k přednáškám Nadivoko a tentokrát se zaměříme na úvod do tematického okruhu Komunikace.

Pokud se vám přednáška líbila, prosím o její sdílení, o sledování kanálu Poznávání podstaty na YouTube a o sledování Facebookového a Twitterového účtu projetu. Budu rád i za vaše komentáře k videím.

Mějte se krásně

váš Ondřej Kovanda (Diskutér)