Člověk - Omezené zdroje - Energie - Význam - Přednáška č. 12

24.03.2022

Zdravím vás lidičky,

já jsem Diskutér a vítám vás u přednášky č.12 projektu Poznávání podstaty. Tato přednáška je věnovat tématu Energie a jejímu významu v našich životech v rámci tematického okruhu Člověk. Energie dále spadá do skupiny omezených zdrojů, kterým byla věnována předchozí přednáška. Na začátek doporučuji, abyste si před shlédnutím tohoto dílu ještě jednou pustili přednášku č. 4 o Lidské přirozenosti, protože na ní budu z velké části navazovat. Tuto přednášku vám doporučuji shlédnou ve formě videa dle doporučení uvedených níže.

Nejdříve si zopakujme lehce ambiciózní cíl projektu, kterým je: Drobná úprava světa, aby se nám tu žilo lépe. V rámci tohoto cíle jsme, a ještě dlouho budeme v oblasti zlepšení vlastního života tím, že se jej budeme snažit pochopit a mít naplněný.

Dosavadní přednášky měly téměř stejnou formu. Prostě jsem se na vás díval z obrazovky a mluvil jsem o něčem, co považuji za důležité, případně zajímavé. No jo, ale já bych nerad s přednáškami upadl do stereotypu. A protože se dnes budeme bavit o energii a každý z nás jistě slyšel o energii světla, tak se dnes nabízí lehce změnit formu tím, že vyženu fotony z této přednášky. Výsledkem snad bude, že se nebudete dívat na mě, ale na černou obrazovku. Pokud si díl navíc pustíte v místnosti bez světla a jiných rušivých elementů, tak by se vám také měly zbystřit ostatní smysly a tento díl by prostě mohl být trošku originální. Je to analogie, jako když se u slepce kvůli absenci zraku více rozvinou ostatní smysly.

Takže fotony ... kšá, kšá, kšá, běžte pryč zkusíme to teď bez vás 😊.

Super! Fotony se mi podařilo vyhnat, takže zbystřete smysly a jdeme na to 😊! Vím, že to říkám snad vždy, ale přednášku o energii opět považuji za jednu z těch stěžejních.


Odkaz na přednášku ve formě videa na YouTube zde


Možná jste slyšeli, že svět je energie, že energie hýbe světem atd. Ale co to vlastně znamená? Jak přesně energie ovlivňuje náš život? Jak nám pochopení energie pomůže v cestě za naplněným životem? Já bych řekl, že celkem zásadně, takže jdeme na to 😊.

Jednoduše řečeno je energie nedílnou součástí veškerých změn ve světě. Anebo to řeknu možná pochopitelněji - bez energie vše zůstane, tak jak je. Proto by svět bez energie vypadal asi tak, jako, když se pohádková Růženka píchla do prstu a celé království upadlo do spánku.

Pro mě osobně je energie jedním z bodů desatera, které je základem pro vytváření naplněného života a našeho životního odkazu. Já do tohoto desatera řadím - energii, čas, potenciál, odhodlání, okolní podmínky, prostředky, schopnost předávat svojí energii, schopnost získat ostatní pro svou myšlenku, sebereflexi a nadhled. Úlohou energie je dosahování změn. Dobře investovaná energie má v tomto případě stejný význam, jako palivo v autě. Ano můžeme mít sebelepší myšlenky, nebo auto. Ale bez paliva, nebo bez energie se ani jedno nepohne. Stejně tak nedosáhneme žádaného cíle ani s přemírou energii, nebo paliva, pokud nebudeme mít kvalitní myšlenky, nebo automobil. V našem životě má sice energie naprosto zásadní roli, ale je pouhým jedním dílkem do skládačky a bez dalších dílků nám příliš neposlouží. Energie bez myšlenky je jako auto bez volantu. S velkou energií bez správného cíle budeme pouze narážet od překážky k překážce. Pro vytvoření odkazu je také nutné s energií smysluplně hospodařit a vhodně jí ukládat. A právě těmto výzvám budou věnovány následující dvě přednášky. Nicméně něco z příští přednášky prozradím už teď. Uložená energie se vlastně v lidském světě rovná penězům. Budu o tom sice mluvit více v následující přednášce, ale že se v práci snažíme přetavovat naši energii na peníze je snad jasná věc. Proto si myslím, že pro Nás občas v přednášce může být užitečné, když poněkud obecné slovo energie budeme vnímat, jako slovo peníze. Třeba najednou ten význam energie v našich životech bude hned zřejmější 😊. A tato přednáška by i s nahrazením slova energie za slovo peníze stále měla ve většině případů dávat smysl. Peníze se prostě ze své podstaty v lidském světě od energie příliš neliší. Takže ano, energii v našich životech považuji za velmi důležitou.

Každý z nás bohužel máme pouze omezené množství energie a tato energie navíc velmi výrazně ovlivňuje průběh našeho života a udává, jaký odkaz můžeme naším životem vytvořit. Proto se vlastně hlavní část našeho života točí právě kolem hospodaření s energií a navyšování množství energie, kterou máme v životě k dispozici.

V neživém světě dochází působením energie ke změně polohy, nebo třeba struktury neživých prvků. Tento jev jsem popisoval v přednášce číslo 4 o lidské přirozenosti na příkladu s tužkou. Tužka a všechny fyzické předměty se přirozeně nachází v energeticky nejstabilnější hladině. Obecně lze tedy říci, že jsou hmotné předměty přitahovány gravitací ke středu Země, a proto bez vynaložení energie vše padá směrem k zemi. Pokud tedy vezmeme kámen, tak jej díky vynaložené energii můžeme odhodit a tím změníme jeho polohu. Pokud kamen dopadne na jiný tvrdý kámen, tak se hozený kámen může rozlomit vlivem energie, kterou má při pádu. A abychom se nevěnovali mnoha tématům, tak nebudeme uvažovat využívání energie ke štěpení jader atomů a ke změně skupenství látek. U neživých předmětů tedy uvažujme s tím, že předměty zůstávají ve stejném tvaru a na stejném místě, pokud toto nějaká energie nezmění. O tomto jevu dokonce mluví jeden významný fyzikální zákon, takže to asi skutečně bude pravda 😊. Toto setrvávání na stejném místě a ve stejném stavu je tedy pro neživé předměty přirozeným stavem.

Pro všechny hmotné předměty tedy platí, že se vlivem gravitace vždy snaží opírat o nějaký pevný předmět, který je pod nimi, případně budou ležet přímo na zemi. Stejný princip vztahu přirozenosti a energie platí i pro nás lidi. Pokud tedy tyto myšlenky přeneseme na lidský život, tak dojdeme k závěru, že je pro nás lidi přirozeným stavem, když maximálně šetříme energii a zbytečně se nenamáháme. Nejpřirozenější je pro nás tedy stav, kdy ležíme a když jsou v běhu pouze ty nezbytné funkce, které nás drží při životě. Toto ale nějak nesedí, že? Lidé se přeci hýbou, dokonce sportují, což je vlastně naprosto nesmyslné plýtvání energií. Proč by tedy tolik lidí sportovalo, kdyby to bylo nepřirozené a postavené na hlavu? Jak to tedy je?

U neživých předmětů jsme prozatím vycházeli z předpokladu, že jejich polohu určuje pouze gravitace a pokud na jejich polohu mají vliv jiné síly, tak je jejich působení zanedbatelné. To je sice výborný předpoklad, ale není obecně platný. Představme si například, že nad sebe umístíme dva magnety, které jsou k sobě natočeny stejnou polaritou. To je obdobný princip, jako případné setkání fanoušků Sparty a Slavie, nebo vzájemné zkombinování částí oblečení, které k sobě ale opravu vůbec neladí. Ve všech případech přílišné přiblížení hrozí malérem. Proto si magnety, fanoušci i neladící oblečení preventivně drží vzájemný odstup. Vraťme se ale k příkladu s magnety. V tomto případě převáží magnetická síla nad gravitací a v přirozeném stavu nebudou magnety ležet na sobě, ale horní magnet bude zdánlivě létat ve vzduchu. A obdobně funguje i lidské tělo. Činnost, při které spotřebujeme minimum energie není vždy tou nejpřirozenější a prostě je pro nás někdy přirozenější se zvednout než ležet. Příkladem budiž plný močový měchýř, prázdný žaludek, nebo pokud je vedle nás přitažlivý sexuální partner, který jeví známky toho, že by o nás měl zájem. Jistě všichni chápeme, že v těchto případech raději obětujeme nějakou tu energii, protože je tato investice pro nás dobrým příslibem k vyřešení určitého palčivého problému, či poslání. To tedy znamená, že je v našich tělech ukrytá určitá energie, která způsobuje, že jsou pro nás občas některé činnosti přirozenější než nicnedělání.

Kdo ale rozhoduje, kdy je výhodnější investovat energii do toho, aby byla činnost přirozenější než nic nedělání? Pokud je pro vás odpověď zřejmá, tak vás chválím, protože se Vám již podařilo pochopit alespoň některé myšlenky z projektu Poznávání podstaty a pravděpodobně je již dokážete uplatnit i ve svém životě. ... A teď ta slibovaná odpověď na otázku, kdo udává, jaké činnosti jsou pro nás přirozenější než "leháro"... Ano, ovšem je to ten dokola omílaný půd sebezáchovy. Ačkoliv je energie neskutečně cenná a naše těla jsou zaměřena na maximální efektivitu při hospodaření s ní, tak bychom se jako lidé daleko nedostali, pokud bychom jen leželi. Umřeli bychom hlady, nebo bychom umřeli bez potomků a zcela určitě bychom se jako druh nerozvíjeli. Proto se našemu tělu občas vyplatí učinit přirozenost z toho, co není energeticky nejméně náročné, ale z toho, co by mělo vést k naplnění nesmrtelnosti naše genu. No, a to nás zase odkazuje k první složce smyslu života 😊, tedy k nesmrtelnosti genu. Proto je pro nás tedy přirozená snaha přežívat, získávat a vychovávat potomky, budovat sociální vazby, zvyšovat svoji konkurenceschopnost, zvyšovat svoje sociální postavení, budovat zázemí atd. Ještě dlužím odpověď na otázku, kterou jsem položil před nějakými 5-ti minutami... My lidé sportujeme převážně proto, abychom zvyšovali svoji konkurenceschopnost, abychom utužovali sociální vazby a abychom přebytečnou vybili energii, pokud pracujeme téměř výhradně duševně. Z tohoto pohledu je to pro nás zdánlivé plýtvání energií prostě přirozené.

V otázce hospodaření s energií je pro lidi přirozeně modlou efektivita, takže se upínáme k optimalizaci poměru cena/výkon. Pokud ale budu mluvit o přirozeném lidské chování, tak jím není zcela vždy to chování, na které musíme vynaložit minimum energie, ale spíš to, co bychom vykonali intuitivně bez logického uvažování. A právě energie je tím hybatelem, který způsobuje změny v našem životě. Energie umožňuje fungování našich těl a vykonávání přirozených činností. A vrcholem lidských schopností je vykonat určité činnosti jinak, než jak nám velí přirozenost. Nebo také díky energii třeba dokážeme přirozené činnosti nevykonat vůbec. No, ano odepření si návykové látky nás přeci stojí podstatné množství energie. A to vlastně zdánlivě nic neděláme.

K překonání přirozenosti tedy také spotřebováváme nemalé množství energie, kterou musíme investovat do motivace a do plánování. Úspěšný boj s přirozeností svádíme například, pokud dokážeme nadřadit ve svých hodnotách a cílech nesmrtelnost genu a nesmrtelnost myšlenky nad požitky. Tento přístup pro nás není zcela přirozený, ale dělá to z nás hodnotnější členy společnosti. Navíc věřím i tomu, že tím přispíváme ke zvyšování konkurenceschopnosti naší společnosti a ve výsledku také k naplněnosti našeho života. A schopnost odmítat požitky považuji z hlediska budoucnosti naší společnosti za naprosto klíčový faktor. Přiznávám, že není náhodou, že je právě toto jedním z hlavních motivů celého projektu Poznávání podstaty.

Když to shrnu, tak lze obecně říct, že je pro živé organizmy nejvýhodnější investovat energii podle doporučení intuice. Z předchozích přednášek už víme, že nám intuice bude radit, investovat energii v souladu s hlavním cílem genu, který chce přežívat skrze schopné potomky. Z tohoto pohledu jsou pro živé organizmy vhodnými ukazateli směru i zmiňované požitky. Tento obecný princip sice platí i pro nás lidi, ale je zde jeden zásadní rozdíl. Kvůli vysvětlení tohoto rozdílu rázně přeskočíme a budeme mluvit o myšlenkách, kterým se budeme podrobněji věnovat v přednáškách až za podstatně delší dobu... Nesmrtelnost genu, jako zcela dominantní složka smyslu života, se historicky osvědčila a bez ní by živé organizmy nemohly dosáhnout mnoha generačního trvání. Podstatou zacílení na nesmrtelnost genu je ale až matematicky přesné zacílení na zvyšování šance na naplnění tohoto cíle pro každého jedince. Toto ve výsledku historicky vedlo k tomu, že se sobectví stalo nejpřirozenější lidskou vlastností a přežily ty organizmy a jedinci, kteří měli v této činnosti nejvyšší úspěšnost. Na nějakou shovívavost, toleranci, milosrdnost, nebo spravedlnost prostě místo nezbylo. Takovéto milé organizmy a jedinci se prostě uměle omezovaly a jednoduše je vytlačily ty, které byly úspěšnější. Sobectví je tedy vzhledem k historickému vývoji opodstatněně naší nejpřirozenější vlastnost. Opakuji, že kdyby tomu tam nebylo, tak by lidé do dnešní doby nepřežili a místo nás by tu byli sobečtější konkurenti. 

Přes to všechno ale v naší historii nadešel určitý okamžik, kdy si ti naši úspěšní a sobečtí předci uvědomili, že každý z nich má pouze omezené možnosti, pokud se bude životem protloukat pouze na vlastní pěst. Proto se začalo experimentovat s potlačováním sobectví, aby mohlo dojít ke spolupráci jednotlivých členů. Díky užší spolupráci později začala vznikat společenství, k jejichž fungování je mimo jiné nezbytná důvěra. Čím se stávala společenství významnějšími v životech jednotlivých organizmů a našich předků, tím více bylo potřeba sobectví potlačovat a vytěsňovat. V současnosti jsme také zrovna ve fázi, kdy se pro nás společnost stává stále důležitější, kdy se my lidé na ní stáváme stále závislejšími a kdy jsme do ní vtahování více a více. A toto opět vyžaduje další a další odbourávání našeho sobectví.

Jedna teorie o původu člověka říká, že člověk vznikl tak, že na Zemi byly různé malé samostatné organizmy, které spolu bojovaly a parazitovaly na sobě. Postupně tyto organizmy ale zjistily, že díky spolupráci mohou docílit lepších výsledků a že jako celek budou konkurenceschopnější. To ve výsledku vedlo například ke vzniku různých orgánů v těle. A třeba na takové trávení v našem těle využíváme mnoho druhů různých bakterií, které na nás historicky pravděpodobně parazitovaly. A stejně tak, jak se kdysi spojily jednotlivé organizmy do jednoho těla a každý z nich má dnes v našich tělech jinou úlohu, tak se my lidé začleňujeme do společnosti a také pro ni vykonáváme určitou potřebnou funkci. Někdo je přeci voják, někdo je doktor, někdo je zemědělec, někdo je politik a někdo třeba staví budovy. A pak se najdou i lidé, kteří parazitují na práci druhých a sami svým chováním rozkládají společnost zevnitř. Takováto společnost bude správně fungovat a bude konkurenceschopná pouze v případě, že drtivá většina jejích členů táhne za jeden provaz. A toho lze dosáhnout pouze v případě, že uvěříme v důležitost a potřebnost společnosti a že se dobrovolně rozhodneme omezovat své přirozené sobectví. Pouze takto můžeme překonat svůj stín a jedině takto můžeme vybudovat něco, co se od nás historicky rozhodně nečekalo, protože vědomé omezování sobectví se z historického pohledu jeví jako čirá bláhovost a vstup na velmi tenký led. Nesobecký člověk je totiž zranitelný člověk. A toto nás dovádí ke druhé složce smyslu života, tedy k nesmrtelnosti myšlenky. Pro mě osobně je společnost největším výtvorem lidstva a myslím, že si ani nedokážeme představit, kolik energie k jejímu vybudování bylo potřeba, kolik našich předků tomuto cíli obětovalo život a jak nízkou kvalitu a hodnotu by měl náš život bez ní. Proto si myslím, že je naší svatou povinností věnovat i určité množství vlastní energie k udržení a rozvoji naší společnosti. No, a to i za cenu, že hold občas budeme potlačovat naše přirozeného sobectví, za což někdy můžeme platit velkým množstvím energie a zklamáním ze zneužití. Prostě si myslím, že už jsme jako lidé ve vývoji dál, než abychom se museli soustředit pouze na své vlastní blaho a případný rozvoj naší rodiny. Nesmrtelnost genu sice stále považuji za hlavní složku smyslu života, ale myslím si, že i z hlediska investování energie má v našem životě místo méně přirozená snaha o sledování blaha společnosti. Z pohledu investování energie do společnosti je ale snad ještě důležitější ta energie, kterou budeme zajišťovat péči o morální zdraví společnosti než ty investice do jejího rozvoje. Je to stejné jako s jablkem. Asi si raději vybereme malé a zdravé jablko, než velké a shnilé.

Z hlediska nakládání s energií má tedy nejlepší poměr cena/výkon to, co je pro nás přirozené, jelikož nemusíme investovat energií do plánování a do motivace. Přirozenost nás v tomto případě povede skrze sobectví k nesmrtelnosti vlastního genu. Protože jsme ale my lidé inteligentní a chápeme význam důležitosti společnosti a určitého rozdílu v tom, na jaký svět byla naše těla stavěná a v jakém světě reálně žijeme, tak vykonáváme i činnosti, které pro nás nejsou přirozené. A tyto činnosti jsou zákonitě zatížené určitou daní ve formě investic další energie do plánování a do motivace. A tento jev nás samozřejmě od těchto činností odrazuje. My bychom se ale neměli zastavit u úvahy, že je něco zatíženo určitou daní, ale měli bychom jít v úvahách dál a zjistit, jak velká tato daň je. A zde už to začíná být zajímavé. U neznámé činnosti nás bude stát opravdu hodně energie, pokud se jí pokusíme vykonat jinak, než jak nám velí naše přirozenost, a navíc ani výsledek asi nebude dostatečně kvalitní. Pokud se ale například jedná o nějakou opakující se činnost, tak se postupně budeme učit tuto činnost vykonávat stále efektivněji, čímž budeme postupně zvyšovat kvalitu a snižovat množství investované energie. Stejně tak se můžeme inspirovat u ostatních a tím urychlit naučení se určité činnosti.

Ještě zajímavější je to ale s tou motivací. Snížení výdajů energie na motivaci můžeme dosáhnout i pouhou změnou pohledu na určitou činnost. Takto můžeme dokonce z nepřirozené činnosti vytvořit činnost přirozenou. Jako příklad uvedu sportování a učení. Pokud sportujeme, protože musíme, tak se pravděpodobně budeme do sportování nutit a když se objeví záminka, abychom to takříkajíc zatáhli, tak to asi uděláme. Jestliže si ale vybereme sport, který nás baví a v rámci, kterého budeme součástí úžasného kolektivu, tak pro nás stále může být sportování i nepříjemné, ale dost možná převáží to, že se těšíme na ostatní a že prostě budeme chtít být i nadále součástí tohoto kolektivu. Obdobné je to i s učením. Pokud máme nesrozumitelné podklady, nikdo nám téma pořádně nevysvětlí, a navíc se nám honí hlavou, že nám tyto znalosti stejně nebudou na životní pouti užitečné, tak budeme motivaci hledat asi dost těžko. Pokud si ale najdeme vhodné podklady, případně někoho, kdo nám to srozumitelně vysvětlí a především, pokud se nám podaří pochopit, že jsou tyto znalosti užitečné a že například zapadají do naší snahy o pochopení světa, tak učení prostě opět bude zcela jiná káva.

Co vše se ale skrývá pod pojmem energie?

Jak jsem již řekl, tak já energii jednoduše vnímám jako nositele změny. Dále můžeme energii vnímat, jako takové palivo pro vykonávaní práce. Obě tyto varianty jsou myslím výstižné a lze je vnímat v nejširších souvislostech. Díky energii se hýbeme, učíme, zdokonalujeme, překonáváme se, myslíme, pomáháme ostatním, ale také je díky energii třeba zlobíme. Energii můžeme investovat do tvrdé práce, stejně tak jako do požitků. Stejně tak energii můžeme směřovat do budování odkazu, nebo do ničení světa kolem nás. Svět je tedy energií. A jak naložíme s naší energií je do značné míry na nás.

Shrnutí:

Náš svět je tvořen energií. Tato energie vše uvádí do pohybu a současně vše drží pohromadě. S našimi životy se nejvíce pojí to, že energie umožňuje změny. Energie je jedním z nejcennějších omezených zdrojů, které v životě máme. Stejně tak hospodaření s energií zcela zásadně ovlivňuje průběh našeho života a odkaz, který životem vytvoříme. Nejefektivněji investujeme energii, pokud se řídíme radami pohnutek, protože pak nemusíme hledat motivaci a nemusíme moc plánovat. Tyto pohnutky nás sice vedou historicky osvědčenou cestou, ale jsou často sobecké. My lidé, ale žijeme ve společnosti, která potřebuje omezovat naše přirozené sobectví. Proto každý den svádíme boj s tím, kolik energie investujeme do svého blaha a kolik do blaha společnosti. Když budu parafrázovat Neil Armstronga: "I malá oběť pro člověka je velký přínos pro lidstvo".

A jak informace z dnešní přednášky využít ve vlastním životě? Zkuste si odpovědět na tyto otázky.

  1. Hospodařím s dostatečným množstvím energie, nebo bych se měl snažit získat k dispozici více energie?
  2. Jsme vzhledem ke své pozici spokojený s tím kam a v jaké míře investuji svoji energii?
  3. Boj s přirozeností je náročný. Nebojuji s ní někdy zbytečně? Nezažívám případy, kdy bych s přirozeností bojovat chtěl, ale nakonec to nezvládám? Daří se mi snižovat výdaje energie u nepřirozených činností?
  4. Věřím, že jsou smyslem života nesmrtelnost vlastního genu a nesmrtelnost myšlenky? Pokud ano, tak jsem spokojen s tím, kolik energie věnuji dosažení těchto cílů?
  5. Investuji energii i do rozvoje společnosti a do podpory morálky v ní? Pokud ne, tak co by se muselo změnit, aby mě to více lákalo? A zvládnu pro tuto změnu něco udělat já sám?

A ještě tu pro vás mám jednu výzvu:

V hlavě mám spoustu menších bodů, které chci zmínit, ale do přednášek se prostě tato méně významná témata zatím nevejdou. Proto jsem se pro vás rozhodl připravit takovou "výzvičku". Prostě se zkuste zamyslet a pak mi napište na mail projektu svůj názor na následující otázku:

Jaký je význam nudy v našich životech? Napovím, že podstatný a že se to také týká pudu sebezáchovy. A opravdu se nestyďte. Ani případnou slabší odpověď nebudu kritizovat 😊, ale určitě ocením odvahu 😊. Svůj pohled na tuto otázku sdělím poté, co mi přijde nějaká odpověď od vás 😊.

Opět si ještě dovolím nezbytnou připomínku:

Upozorňuji na to, že v přednášce nemusí být vše dokonale správně. Proto uvedené informace nikdy slepě nepřebírejte a o všem kriticky přemýšlejte.

Tak Vy naši milí "fotonci", děkuji vám za spolupráci a na úplný závěr přednášky se k nám, prosím, opět připojte.

Děkuji!

A to je vše lidičky! V příští přednášce se budeme věnovat 2. části tématu Energie. Tato přednáška bude zaměřena na její ukládání. Následující přednáška také patří do tematického okruhu Člověk a do kategorie Omezené zdroje.

Pokud se vám přednáška líbila, prosím o její sdílení, o sledování kanálu Poznávání podstaty na YouTube a o sledování Facebookového a Twitterového účtu projetu. Budu rád i za vaše komentáře k videím.

Mějte se krásně

váš Diskutér